Kiru

Film vycházející ze stejnýho námětu jako Kurosawovo Sanjuro a dle mýho názoru je ještě o trochu lepší, atmosférou spíše připomínající Yojimbo. Nechybí vtip, humor, napětí, dobrá hudba, rytířskost hrdinů a korunu všemu nasazuje vynikající Tatsuya Nakadai, předvádějící opět zcela jinou polohu svýho herectví, diametrálně odlišnou od Yojimba, Kwaidanu nebo třeba Nebe a pekla. Film je k sehnání pouze u Criterion Collection a stojí fakt za to a myslím, že nejen pro fanoušky samurajských filmů. (04.09.2006)

Excelentní film, který je ukázkovou samurajárnou, která navíc zvládá ukazovat humor tak, aby nepůsobil trapně a naopak výborně doplňuje, případně odlehčuje dramatickou linku a navíc díky němu některé postavy působí jako sympatické osoby, zatímco bez lehkého humorného podtónu by působili jako na slunci vysušený Mník jednovousý s charismatem hroudy myších bobků. Co si ovšem zasluhuje velebit nejvíc je Tacuja Nakadai v hlavní roli, je božský, úžasný, dokonalý a mnoho a mnoho další přídavných jmen, které mě teď ovšem nenapadají a je to právě on kdo činí ten definitivní tah štětcem, vyzdvihující Kiru na vrchol žánru. Ovšem to by nešlo bez výborného řemesla, s kterým se vytasili tvůrci, nejvíc je vidět asi hudba, plně odkazující na špageťácké westerny a kamera podtrhující velmi dobrou choreografii boje. A fakt, že by to mohlo být o pár minut kratší je díky tomu všemu dokonale nepodstatný. (21.09.2014)

Spletenec mnoha prospěchářských intrik naoko se zaklínající rodovou a bušidó ctí, které mají za následek "sedm obklíčených" s hned několika zainteresovanými stranami hrozícího konfliktu; od zrazených samurajů jednajících v dobré víře přes na vysokou odměnu nalákané roniny nespjaté s klanem vyslané na jejich likvidaci mimo dohled šogunátu až po klanové jednotky, které věří, že ti první jednali na vlastní pěst, pokusili se o převrat a klan zneuctili, a mají dohlédnout na to, že ani jedna z prvních dvou skupin nevyvázne živá, aby mohla dobré jméno klanu poškodit. A do toho se nachomítne duo, které to začne hrát na všechny strany. Právě skrze dvojici "idealistický farmář toužící se stát samurajem" a "iluzí zbavený bývalý samuraj" je do jinak klasicky vystavěné "samurajárny" vnesena špetka vtipu, nadhledu a satiry. Místy by jejich eskapády během měnění stran sváděly k zařazení skoro až do commedia dell arte, ale nikdy to není bláznivé a vždy se to ve výsledku vrátí k útisku, cti a motivacím všech v konfliktu chycených. A samozřejmě také k častému zkřížení katan. Má to neupadající tempo, skvělé výkony všech (především Nakadai překvapí v pro něj ne zcela typické roli šibala) a i to výtečně vypadá a zní. Šedesátky byly na podobné chanbara žánrovky v Japonsku bohaté na echt kvalitní a památné kousky (ať již právě od Okamota či Goši, Kurosawy a dalších) a tento se nikterak nekrčí ve stínu těch vůbec nejzdařilejších. (08.01.2021)

Začátek tak odtažitý a neschopný zaujmout, že jsem to málem vzdal. Ale dobře že ne, jak se utahovala zápletka, bylo to lepší a lepší... Poměrně spletitý příběh o pokusu o převrat uvnitř klanu, boji věrných a nevěrných, a jednom róninovi zvenčí, který z morálních důvodů tahá za nitky. Už to tu párkrát bylo, ale tohle zpracování se velmi povedlo. Nabité ... neřekl bych humorem, ale vtipem. (28.10.2011)

Bol som na tento film primerane zvedavý. Má iba 109 minút a zdali sa byť nekonečnými. Mám problém aj s rekognoskáciou japonských tvárí, takže množstvo mien k nim priradených už vyvolávalo pocit, že ide o súčasť nejakého kvízu. Dobrý dojem na mňa urobil iba Tacuja Nakadai, ktorý bol u mňa doteraz v tieni Tošira Mifuneho.  Avizovaná vtipnosť filmu mi iba občas vyvolávala ľahký úsmev na tvári. Film ako celok na mňa pôsobil únavne. Tých niekoľko zaujímavých nápadov nemohlo prehlušiť to japonské vykrikovanie a ich neobvyklé gestá a pohyby. Takže aj keď som dúfal na lepší výsledok, cez tri hviezdičky sa film u mňa nedostal. (16.04.2023)