Johnny Mnemonic

"Proč ti chtěli uříznout hlavu? Tady lidi většinou normálně zabijou." Už si snad ani nedokážu představit, jak moc sci-fi byl v roce 1995 přenos 320 GB dat. I když si matně vzpomínám, že mé první Pentium 75 MHz mělo tehdy HD 540 MB, takže to asi bylo hodně. Jenže ono je těžké hodnotit něco, co ve své době patrně působilo hodně moderně. Dneska už je to archaická záležitost, ale její myšlenky jsou ale stále aktuální. Mám tím na mysli to, že zmírňovat chorobu je mnohem výnosnější, než ji vyléčit a že naši civilizaci mohou zachránit jedině delfíni. Mne to tedy přiměřeně bavilo, mezi Johnnym a Jane to sympaticky jiskřilo a Kazatel byl fantastický, kdykoli začal kázat svými implantáty. (03.02.2019)

Neuvěřitelně špatná adaptace povedené povídky. Kýčovitý, ale obsahově neuvěřitelně fádní a prázdný svět nefunguje, herci nehrají, ale bezradně chodí po obrazovce a režisér netočí, ale pouze staticky snímá dění. Opravdu velice nepovedená adaptace, kterou nezachrání ani sympaťák Reeves, ani přehrávající Lundgren a ani prkený Ice-T... (22.05.2003)

"Come to Jesus!" Drahšie a výpravnejšie, no témou aj spracovaním takmer rovnaké béčko ako o tri roky starší Nemesis Alberta Pyuna. A rovnako na smiech. Ukrutné dialógy, detinský scenár, nepodarená akcia, prestrelená štylizácia a hrozní herci (dokonca aj Kitano). A pritom sa tu zišla tak rôznorodá partia! Jediná trošinku zaujímavejšia postava je Spider Henryho Rollinsa, naopak napríklad Lundgren tu predviedol asi najhumornejšiu kreáciu celej svojej kariéry (a to už hral sračiek kopec). Ak chcete vidieť niečo v podobnom štýle a z tej doby, dajte určite prednosť Trávnikárovi. (07.02.2013)

Vždycky jsem měl slabost pro cyberpunkový pecky a tahle je jedna z nich. Že si potom vzali Wachovští Reevese do Matrixu je asi hlavně zásluha jeho výkonu v roli Johnnyho Mnemonica. Mimo jiné se tu hezky ukázal Henry Rollins a další můj oblíbenec, kamenný Takeshi. V malé roli se mihnul Udo Kier, , taky velká hvězda. Myslím, že zdejší hodnocení je tak 20-25% pod reálem. (14.08.2011)

Ne zrovna dvakrát skvěle dopadla adaptace díla největšího "kyberpunkera" Williama Gibsona. Těžko říci, co je hlavní vinou tohoto neúspěchu, snad vzájemné spojení vad, které se pokusím naznačit, snad i něco dalšího. Hádaje z úspěchu Gibsona-spisovatele a nejen z něj, zápletka skrývá v sobě nemalý dramatický potenciál. Má šanci se zhmotňovat v rovině emocionální, adrenalinové, etické, politické a snad i filozofické. Ona tak dokonce i činí, ovšem značně neumětelským způsobem. Jednoduché a po pravdě i logické cíle postav jako "zabít toho chlápka", "získat ta data", "sehnat někoho, kdo mi pomůže" samozřejmě samy o sobě neposkytují možnost jejich nějakého hlubšího rozpracování, rozhodně však s ním nejsou ani v rozporu. Dokonce lze říct, že poskytují určitý základ, na kterém se dá stavět. Žel se tak neděje. Johny jakoby byl pouze zmítán touhou se dat zbavit a přežít. Jeho strážkyni jde nejdříve jen o peníze a pak, najednou z ničeho nic, je zamilovaná. Uvěřit jí, že patří k výkvětu mezi bojovnicemi, považuji za zhola nemožné. SPOILER - Její reakce na zjištění, že návod v Johnyho hlavě ji může zachránit, zanechává ji nečekaně chladnou. KONEC SPOILERU. Beztechové jsou i bez charakteru - nic, jen spravedlivý boj proti zlému systému. Kněz Dolpha Lundgrena je jen vraždící stroj tvářící se jako náboženský fanatik. Jeho psýché je také jak duše stroje. Jednoduchého stroje. Snad jen yakuzák Kitano má v sobě něco chytlavého. Většině herců příliš nepomáhají ani kostýmy a masky, které mnohdy jako by vypadly z postapokalyptického sci-fi stylu Mad Maxe či Vodního světa a jež jsou spíše směšné než respekt, hrůzu či odpor budící. Kyberpunková díla v sobě prý také obvykle zahrnují kritiku přetechnizované společnosti (nebo alespoň její popis, detailní popis), kterou ovládají nadnárodní korporace srostlé se zločinem. To samo o sobě nemusí člověka nijak urážet, ovšem svět filmu Johny Mnemonic zcela postrádá plastičnost a propracovanost. Měl by být džunglí, v níž se vyznat, znamená mít miliony informací. Světem v němž skrytá vlákna vztahů neúprosně dávají do pohybu všeliké události. Ne světem jak z pera patnáctiletého áčkaře. Ale dosti kritiky, určitá část filmu přeci jen nepostrádá svou kvalitu - budu té kvalitě říkat "techno nápady". Spojení člověka s počítači, binární svět, monovlákno řezající i ocel, kyberimplantáty, rukavice pro vstup do virtuální reality - to vše má své kouzlo. A přece i zde, šáhneme-li ke srovnání s mladším Ghost in the Shell, zjistíme, že potenciál nebyl plně využit. GiTS je tím pravým kyberpunkovým filmovým vesmírem. A Gibson snad možná ani nebyl překvapen, že právě z tohoto "technonároda" vzešla perla "jeho" žánru - hádám, že ne nadarmo totiž učinil hlavní zločineckou organizaci v oblasti technologie yakuzu. Silné **. (17.03.2009)