Lidský úděl 4.: Stesk po domově
Ningen no jôken II
The Human Condition II: Road to Eternity
Obsahy(1)
Režisér Masaki Kobayashi nabízí divákovi monumentální válečnou fresku, která začíná v roce 1933 vpádem japonských vojsk do Číny a končí zajetím hlavního hrdiny po porážce Japonců sověty v Mandžusku. Hlavní hrdina Kaji (Tatsuja Nakadai) se neustále snaží povznést nad zkorumpovaný systém, ale zjišťuje, že jeho morálka je na překážku... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Kvalitativně nezůstává druhý díl předchozímu nic dlužen, Kobayashiho dokonalá filmařina a Nakadaiovy unikátní herecké schopnosti tu přímo bijí do očí, značně přituhuje dějově. V této části má krásnou roli Kunie Tanaka. I když má celé dílo v součtu přes 10 hodin, není v něm jediné(!!) hluché místo. Jeden z filmových zážitků, ze kterých se vnímavý divák dlouho vzpamatovává... ()
Japonský spisovateľ Junpei Gomikawa vydal svoj rozsiahly román "Ningen no jôken" v roku 1958 a námet okamžite oslovil režiséra Masaki Kobayashiho. Vzniklo vysoko oceňované rozsiahle dielo z druhej svetovej vojny, kedy bolo Japonsko fašistickým štátom. Epické dielo sleduje mladého pacifistu a socialistu Kajiho, ktorý sa snaží prežiť v totalitnom zriadení. V druhej časti ( TV stanica AMC ho u nás odvysielala ako dve časti ) je Kaji konfrontovaný s japonskou vojenskou mašinériou, je odvedený do armády a nielenže je poslaný do boja proti sovietskej armády, bojuje aj proti praktikám v jej vnútri. ()
3. část - Velký obrat v ději, hrdinův pád na dno. Přesto vypjaté emoce někam zmizely a těch 80 minut apatie není zrovna příjemných (v žádném slova smyslu) na sledování. Chápu, že právě to byl smysl této části - uvrhnout hrdinu do stavu bezmoci a nechat ho pátrat po novém cíli. Stejně tak chápu, že na poli 600 minut to může být "trochu delší". I přes toto moje neskonalé pochopení však předimenzovanost stopáže táhne tenhle jinak nepochybně úžasný projekt dolů. 70 % /// 4. část - Předchozí díl potvrdil především hrdinovu patologickou touhu bojovat za své ideály, na což ale nemá prostředky (a nejspíš ani schopnosti), takže je vždy odsouzení k nezdaru. Zde ve čtvrté části mu je do rukou opět vložena špetka "moci", tím spíš je ale patrná bezradnost jeho nekompromisního idealizmu uprostřed války. 80 % ()
Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. ()
Druhá část Lidského údělu je hodně kritickým pohledem do řad japonské armády v době vojenského výcviku. Pro Kajiho to znamená velký pád a ztrátu humanistických iluzí, když zjišťuje, že tupou lidskou krutost lze nalézt téměř všude, bez ohledu na národnost či vyznání. Vojíni při výcviku absolvují nesmyslně dlouhé a brutálně vyčerpávající pochody a po návratu na kasárna pak šikanu a ponižování. Tento vojenský svět je zde popsán tak, že je z toho člověku úzko, protože zde není místo pro lidskou důstojnost, naopak navrch má bezohlednost primitivů. Dlouhá stopáž dává trochu zabrat, na druhou stranu jsem neměl pocit, že by nějaké scéna byla ve filmu navíc, každý dialog měl smysl, byť třeba až pro finální část. ()
Galerie (8)
Photo © Shochiku
Reklama