Donggam

Je to dosť dobrý romanticky ladený film s miernym sci-fi nádychom. Má veľmi dobrý príbeh o študentke, ktorá v roku 1979 žije svojim bežným životom a náhodou sa jej podarí získať obyčajný rádioprijímač, cez ktorý sa s ňou skontaktuje neznámy študent z jej školy, ale časom obaja prídu na to, že sa skontaktovali s osobami z iných časových období, keďže mladík žije v roku 2000 a takto môže ovplyvniť jej život. Spracovanie je na tom dobre, k prvému kontaktu cez rádioprijímač príde čoskoro a je zaujimavé sledovať, ako si hlavné postavy postupne uvedomujú celú pravdu a keď sa tak stane, tak sa väčšina filmu prakticky drží na tom istom mieste, dej sa posúva len minimálne a ani sa postavy až tak moc neovlyvňujú, no aj napriek tomu to má takú príjemnú atmosféru, že to je radosť sledovať. Ale v poslednej tretine sa už dej predsa len posunie, hlavná hrdinka sa dozvie niečo, čo ju dosť ovplyvní a už to začne mať takú príchuť miernej drámy a pokračuje tešenie na očakávaný a príjemný koniec. Vo filme sa síce nenájdu nejaké výrazné zapamätateľné scény, skôr je celý film podobne kvalitný, ale len predsa vrcholom je očakávané stretnutie, ktoré je v kombinácii s nekonečnými striedavými zábermi na obe postavy za doprovodu skvostného Bacha nezabudnuteľné. Herecké obsadenie je skvelé, hlavné duo tvoriace skvelá Kim Ha-neul a Yoo Ji-tae a k tomu ešte výborná Ha Ji-won, ktorú som takmer nespoznal, tu si nemám na čo sťažovať. Réžia a technická stránka sú výborné, opäť film, v ktorom aj keď sa nič dôležité nedeje, tak je to veľmi príjemný zážitok. A samozrejme chválim aj skvelý výbre hudby, záverečný Bach nie je jediný. Veľmi by ma zaujímalo, ktorý film od ktorého opakoval, či Frekvencia alebo tento, keďže oba sú z toho istého roku, ale to je jedno, oba sú vydarené. Ditto je jeden z prvých novodobých juhokórejských filmov, ktoré odštartovali túto skvelú filmovú vlnu. 79% (12.04.2012)

Další nádherná korejská romance. Viděl jsem to den pár dní po shlédnutí A moment to remember, který je sice lepší, ale Ditto je přesto krásný film. Možná by ještě trochu pomohl rychlejší rozdjezd, ale jakmile si začnou hlavní hrdinové povídat přes rádio, tak jsem byl totálně lapen a až do konce filmu jsem dýchal s nimi. (09.03.2006)

[Druhé zhlédnutí] K Ditto mám zvláštní, velmi osobní vztah. Přestože patří do první korejské romantické vlny, té která většinu z nás k filmovému průmyslu Jihokorejského poloostrova přivedla, tak na mě vůbec nepůsobí. Režie je naprosto unylá (což potvrdil Jeong-kwon Kim i v jeho, mnou nedávno viděné, novince Miracle of Giving Fool), Bach sem do soundtracku vůbec nepadne a ani hvězdné obsazení nepomáhá. Námětově podobné Il Mare je prostě kompaktnější, u tohoto rozhovoru skrze rádio prostě nuda převládla. 60 % (03.02.2010)

Ať je to myšleno jakkoliv, trochu jsem postrádala romantiku. Jako drama to ale funguje velice dobře. Děj je poměrně nepředvídatelný a chytlavý, takže na nudu není čas. Hudba a některé dialogy se opravdu hezky poslouchaly. Ji-won Ha a Ha-neul měly už tenkrát kouzlo..jen nevím, která větší. Nenuceně krásné,4*. (07.01.2012)

Vyhovují mi podobné pomalé, klidné a milé romantické snímky, tudíž i na druhé shlédnutí jsem byl spokojen. Troufl bych si konstatovat, že zejména první půlka je snad až moc pomalá, poklidná a někdy malinko nudná, teprve ta druhá mne více a více oslovovala. Ta půbavná a milá dívka z r. 1979 na mne působila nesmírně příjemně, ostatně už jen slyšet její hlas z radiopřijímače bylo značně uklidňující, podobně pozitivně bych se vyjádřil i k hudbě v celém snímku - ať už šlo o piáno, cello či trochu klasiky v závěru, který se opravdu povedl - některé věci není třeba ani vyslovit, ty se zkrátka vycítí. Nicméně v dané tématice takové Il Mare je bez debat o stupínek výše a je-li fér porovnávat korejský film s japonským, pak i Tôkyô shôjo mne oslovilo o trochu více. (01.10.2016)