동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
[Druhé zhlédnutí] K Ditto mám zvláštní, velmi osobní vztah. Přestože patří do první korejské romantické vlny, té která většinu z nás k filmovému průmyslu Jihokorejského poloostrova přivedla, tak na mě vůbec nepůsobí. Režie je naprosto unylá (což potvrdil Jeong-kwon Kim i v jeho, mnou nedávno viděné, novince Miracle of Giving Fool), Bach sem do soundtracku vůbec nepadne a ani hvězdné obsazení nepomáhá. Námětově podobné Il Mare je prostě kompaktnější, u tohoto rozhovoru skrze rádio prostě nuda převládla. 60 % ()
Ditto má prakticky stejný výchozí bod jako později natočené Il Mare, ale směřuje dost jinam. Zatímco Il Mare se mi zdálo filmařsky zajímavější (ta digitální kamera mě zde aspoň první polovinu příběhu docela rušila), příběh a zejména postavy v Ditto mají navrch. Takovou nekýčovitě smutnou krásu a něhu v americkém filmu opravdu nenajdete. ()
Ať je to myšleno jakkoliv, trochu jsem postrádala romantiku. Jako drama to ale funguje velice dobře. Děj je poměrně nepředvídatelný a chytlavý, takže na nudu není čas. Hudba a některé dialogy se opravdu hezky poslouchaly. Ji-won Ha a Ha-neul měly už tenkrát kouzlo..jen nevím, která větší. Nenuceně krásné,4*. ()
Svým zpracováním si Donggam rozdělil své diváky na dvě poloviny. Na tu, která podlehne cukrkandlovému love story s neustále znějící vyděračskou muzikou a na tu, která se statečně prozívá k závěru. Ústřední dvojice čumí jak puk, načež postavy ve vedlejších rolích jsou mnohem zajímavější. Očekával jsem, že na jihokorejskou romanci budu pět větší ódy, neboť Nae meorisogui jiugae jsem sežral i s navijákem. Takže se bohužel řadím do té druhé uzívané poloviny. ()
Jsem natolik technicky zdatný, že mi nečiní problém dovolat se z nefunkční radiostanice do minulosti, budoucnosti nebo kterékoli Korey. Kromě toho mne baví filmy žonglující s časem. Tento navíc disponuje drobnou hádankou, protože na dva žluté šviháky čekají ve dvou časových rovinách hned tři šikmooké štramandy. Jako ten nejchlapáčtější chlapák ze všech chlapáků samozřejmě nemohu přiznat, že se občas pobavím u nějaké té korejské romantiky, ale přesto se již pár let obávám, že si někdo všimne jemného žloutnutí mé pleti, zmenšení postavy a nenápadného protahování očí. ()
Reklama