동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Další z krásných melodramat, v tomto případě až snových, okořeněný mojí oblíbenou herečkou Ha-neul Kim. Natočen tak něžně a přirozeně, jak to jen koreici umí. A jak napsala May: "Toci se spousta filmu, ktere si kladou za cil vyzdimat z divaka za kazdou cenu slzy, ale ani zdaleka se jejich pociny nemuzou rovnat necemu tak prirozene kouzelnemu jako je Ditto."... ()
Je to dosť dobrý romanticky ladený film s miernym sci-fi nádychom. Má veľmi dobrý príbeh o študentke, ktorá v roku 1979 žije svojim bežným životom a náhodou sa jej podarí získať obyčajný rádioprijímač, cez ktorý sa s ňou skontaktuje neznámy študent z jej školy, ale časom obaja prídu na to, že sa skontaktovali s osobami z iných časových období, keďže mladík žije v roku 2000 a takto môže ovplyvniť jej život. Spracovanie je na tom dobre, k prvému kontaktu cez rádioprijímač príde čoskoro a je zaujimavé sledovať, ako si hlavné postavy postupne uvedomujú celú pravdu a keď sa tak stane, tak sa väčšina filmu prakticky drží na tom istom mieste, dej sa posúva len minimálne a ani sa postavy až tak moc neovlyvňujú, no aj napriek tomu to má takú príjemnú atmosféru, že to je radosť sledovať. Ale v poslednej tretine sa už dej predsa len posunie, hlavná hrdinka sa dozvie niečo, čo ju dosť ovplyvní a už to začne mať takú príchuť miernej drámy a pokračuje tešenie na očakávaný a príjemný koniec. Vo filme sa síce nenájdu nejaké výrazné zapamätateľné scény, skôr je celý film podobne kvalitný, ale len predsa vrcholom je očakávané stretnutie, ktoré je v kombinácii s nekonečnými striedavými zábermi na obe postavy za doprovodu skvostného Bacha nezabudnuteľné. Herecké obsadenie je skvelé, hlavné duo tvoriace skvelá Kim Ha-neul a Yoo Ji-tae a k tomu ešte výborná Ha Ji-won, ktorú som takmer nespoznal, tu si nemám na čo sťažovať. Réžia a technická stránka sú výborné, opäť film, v ktorom aj keď sa nič dôležité nedeje, tak je to veľmi príjemný zážitok. A samozrejme chválim aj skvelý výbre hudby, záverečný Bach nie je jediný. Veľmi by ma zaujímalo, ktorý film od ktorého opakoval, či Frekvencia alebo tento, keďže oba sú z toho istého roku, ale to je jedno, oba sú vydarené. Ditto je jeden z prvých novodobých juhokórejských filmov, ktoré odštartovali túto skvelú filmovú vlnu. 79% ()
Nevím jak ve skutečnosti, ale ve filmu pravděpodobně nikdo nevěří v osudovou lásku tak, jako Korejci. Pokud budu chtít nějakou romanci, v nejmenším nebudu váhat kam sáhnout. Ale součástí mého prožitku je samo filmové zpracování, zvláště, když vám je jasné, KAM se film bude ubírat a zajímá vás tedy mnohem více JAK . Od zajímavých momentů, jakoby režisér spíš utíkal a také mám trochu smůlu, že ty vrcholné, pro větší účinek znásobené nějakým klasickým flákem, na mě působí přesně opačně. ()
Frekvence převedená do romance. Hlavní klad je ten, že to dalo parádní smysl a navíc to přesně odpovídalo mojí představě o cestování v čase, takže z tohohle pohledu super. Ta romantická linka je tam pro mě navíc, ale holt když je to téma filmu, tak se to dalo přežít. Plus tam bylo pár zajímavých myšlenek. 80% ()
Ditto má prakticky stejný výchozí bod jako později natočené Il Mare, ale směřuje dost jinam. Zatímco Il Mare se mi zdálo filmařsky zajímavější (ta digitální kamera mě zde aspoň první polovinu příběhu docela rušila), příběh a zejména postavy v Ditto mají navrch. Takovou nekýčovitě smutnou krásu a něhu v americkém filmu opravdu nenajdete. ()
Reklama