Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Kdo viděl Siworae, tak si ho při sledování Donggama okamžitě připomene. Křehoučký a citlivý příběh, tak jak to jen korejci umí s originálním námětem jako je radioamatérština, která je mně na hony vzdálená. Tady ovšem nabývá úplně jiných rozměrů, jen mi tady chybělo trochu víc šlápnout do té romantické linie, ale ve velké míře jí nahrazovala opět přenádherná hudba. Ovšem po seriálu Summer Scent jsem asi moc náročná. Nicméně souhlasím se slovy So-eun, že "muset nechat odejít ze svého srdce někoho, koho miluji, je nesmírně těžké, ne-li zcela nemožné". ()
Tohle je fakt nádherná korejská romance, se zajímavým ústředním sci-fi nápadem. Opravdu krásně a volně plynoucí, beze stopy kýče a patosu, naprosto magický zážitek. Skvělí herci, bezprostřední a zcela uvěřitelné rozhovory, velmi křehká a zasněná atmosféra. V jedné ze závěrečných scén při setkání na chodbě, za doprovodu Bacha, mi opravdu málem ukápla slza. Nádhera. ()
Je možné slyšet jen něčí hlas a vrnět u toho blahem? Věřím, že ano, protože při poslechu Ha-Neul jsem k tomu měl opravdu blízko. Jak já ten její hlas miluji :D. Navíc když se směje a u toho mluví, tak to je teprve ten pravý orgáč :D. S klidným srdcem můžu říct, že díky ní je má objektivita bezmezně v háji :D. Nicméně i přesto se jedná o nadprůměrné romantické drama, přičemž bylo zajímavé sledovat spoustu hereckých velikánů z JK v jejich mladém věku pospolu. ()
Celý čas som sa nemohol zbaviť tendencie porovnávať Ditto s Il mare (takmer identický námet a jeho spracovanie s menšími odchýlkami), ktorý hneď po A moment to remember zastáva čestné miesto na rebríčku filmovej romantiky z J.Kórei. Neviem posúdiť, ktorý z nich uzrel svetlo sveta prvý (obidva vydané v roku 2000), ale váš pôžitok bude určite čiastočne závisieť na postupnosti, v akej sa k vám dostanú. To čo ale najviac ovplyvnilo moje hodnotenie bola absencia poetickej štylizácie a atmosféry, príliš priamočiare rozvíjanie príbehu(aj keď nájdu sa i prekvapujúce momenty) a v neposlednom rade pokrivkávajúce herecké výkony. Hudba sa tiež uberá len vychodenou cestičkou použitia pomalého klavíru bez originálnejšieho aranžmá. ()
Je to haluz, akou formou dokážu Aziati stále točiť filmy. A toto je jeden z nich. Tá otvorenosť (a naivita), akou spolu komunikovali tie dve duše, bola neúprosná. A nech žijeme v dobe akej chceme, vždy bude človek túžiť po spriaznenej duši, ktorá ho nielen pochopí, ale bude mu chcieť náklonnosť aj opätovať. Za doprovodu krásnej hudby, upokojujúceho akvária a skvelých rozhovorov sme sa dopracovali až na koniec... , ktorý musím nie len predýchať, ale aj poriadne pochopiť... ()
Reklama