연애소설
Lover's Concerto
Režie:
Han LeeObsahy(1)
Ji-hwan se před léty setkal s dívkou Gyung-hee a její kamarádkou Soo-in, která ho okouzlila natolik, že ji téměř ihned vyznal lásku. Přestože je odmítnut, chce být alespoň kamarád obou dívek. Všichni tři pak prožívají krásné přátelství až do okamžiku, kdy začne přerůstat v hlubší cit, díky kterému vstupuje do příběhu zmatení. Ačkoli obě dívky tíhnou k Ji-hwan, jedna z nich se ho snaží vzdát, ale vše se poněkud zvrtne a koncert srdcí umlkne. Po pěti letech Ji-hwan začne dostávat poštou fotografie a ty ho upomenou na obě dívky, na věci které spolu prožili a vydává se hledat to, co se zdálo ztracené. (Mantis)
(více)Recenze (104)
Čekám zuřivou bitku srdcí a bůhví čeho ještě a - ejhle, ono to kálí na hlavu divákovu. Korejská kinematografie má u mě status pozitivní, jenže tam, kde nic není, ani Smrt nebere. Byl to suchej strom uprostřed pole, bez vody a energie. To diktátorský kázání: breč! bilo do očí fest, ale když máte pro určitý životní uzle slabost, máte nutkání jet do cíle. Já dojel, ale překážek tam bylo víc, než moje gumy dokázaly zvládnout. To jsem si zas dal... ()
"Zamiloval jsem se. Tolik to bolí. Ale já chci, aby ta bolest nikdy nepřestala." Film plný krásných a jedinečných momentů a nečekaných zápletek. Nevím, jak lépe vystihnout lásku. Drama, které je podáváno tím nejpřirozenějším způsobem... kapka po kapce. A až je mísa plná do poslední kapky, film skončí... nepřeteče. Takže pro mě dokonalé, a ještě víc. ()
Po dlouhé době jsem se zase dostal ke korejské kinematografii a ověřil si to, co už jsem dávno věděl. V Hollywoodu bude vždycky onanující Bay točit bombarďácký sci-fi se super trikama, Stallone na starý kolena další akční řežby, Burton krásný pohádky, David Lynch svoje psychadelický haluze, Tarantino krev proceděnou hláškama, Fincher napínavé thrillery, Nolan zamotané příběhy a Jackson, Cameron nebo Spielberg svoje velkofilmy. (atd atd) Ale NIKDY se ani v v Americe, natož v Evropě či kdekoliv jinde nenaučej točit TAKHLE krásná melodramata, která vás doženou k slzám. Jihokorejci maj tenhle žánr v malíku a zatím jsem se od nich nesetkal s jedinou romantikou, která by mě zklamala a to jsem si 18 let myslel, že sem prostě cynik. Nejsem, jenže jsem 18 let znal jen romatiku pohledem západního světa. Zaplaťpánbůh za filmy jako je tenhle. ()
Já vam nevim, jihokorejci, jako mistři těchhle bechderoucích romancí natočili podle mě lepší kousky. Kdybych se dokázal vyhnout tomu porovnávání s ostatníma citovkama, který mě vyždímaly až do morku kosti, byl bych asi nadšenej víc. Takhle je to o trochu menší concerto, než nabízí třeba muj vrchol A moment to remember. A co mi tam trochu vadilo, že chvílema jsem se v těch dějovejch liních ztrácel, tim pádem jsem se snažil najít, a tim pádem mě to odtrhávalo od vnímání. Naopak to ale nemění nic na tom, že jihokorejci jsou v tomhle žánru prostě asi nejlepší. ()
Protože jsem pár jihokorejských filmů už viděl, řekl jsem si, že tentokrát mě nedostanou. Bohužel, film si mě získal už po půl hodině a dřív než zkončili titulky mě totálně rozsekal.. je zde tolik originálních nápadů, ostatně jako ve většině JK filmů, že se až divím, kde to pořád berou.. smutné scény které vás rozbrečí konstrastují s těmi úsměvnými, až po okamžiky kdy budete mít ústa od ucha k uchu.. nejvíc mě pobavila scéna jak ji-hwan močí do pole :) jako menší minus bych dal trochu zmatený a možná přiliš komplikovaný závěr, časové prolínání které tomu taky moc nepomůže, na konci jsem se už pomalu ztrácel kdo je vlastně kdo.. Jinak, jasná 5 //Nejdřív, jak šel čas,myslel jsem na ně stokrát za den, pak devětadevadesátkrát, osmadevadesátkrát, sedmadevadesátkrát, a pak jsem zapomněl počítat...nebyl jsem si jistý, jestli měly černé nebo hnědé vlasy...nebo jestli jsem je měl opravdu rád... nebo jestli jsme se vůbec potkali. ()
Reklama