Kaidan
Kwaidan
Kwaidan
Obsahy(1)
Dvoudílný japonský barevný širokoúhlý film Kwaidan režiséra M. Kobajašiho obsahuje čtyři strašidelné povídky. První dvě povídky Černé vlasy a Sněhový královna jsou uváděny pod názvem "Kwaidan Černé vlasy", druhá dvojice Muž bez uší a Šálek pod názvem "Kwaidan Muž bez uší".
Kwaidan patří - podobně jako Rašomon - k těm nemnoha filmům japonské produkce, které přibližují západní mentalitě vzdálený duševní svět, aniž ho zkreslují a přílišně zjednodušují. U Rašomonu je to dáno evropskou orientací autora literární předlohy Akuragawwy a samozřejmě i Kurosawovým tlumočením. V případě Kwaidanu postavil podobný most mezi námi a starobylým světem japonských bájí anglický spisovatel Lafcadio Hearn (1850-1904). Byl řeckého původu a po rušném životě zakotvil v Japonsku, přišel tam v roce 1891 jako dopisovatel amerického časopisu Harper´s Magazine. Sžil se s novým prostředím, stal se profesorem anglické literatury na tokijské universitě a přijal japonské jméno Jakumo Koizumi. Z hlubokého proniknutí do japonské civilizace vznikl velký počet povídek, románů i esejí, jejichž seroózností vzdálenou jakékoliv laciné exotičnosti se Lafcadio Hearn brzo proslevil v Evropě i Americe (již v roce 1911 vydalo Ottovo nakladatelství český výbor z jeho díla pod názvem Průhledy v neznámý Japan).
Masaki Kobajaši dotváří literární předlohu s citem a kázní, doplňuje ji o velmi zajímavou kompozici barev, jeho filmová řeč se vyznačuje zdrženlivostí. Režisér pracuje s nenápadnými efekty a jejich pomocí dává v souladu s Hearnovu spisovatelskou metodou tím působivěji vyniknout fantasknosti, v každé epizodě jinak laděné hrůzostrašnosti a prolínání reality se světem nadskutečna. Kwaidan je příkladem vynikající stylové jednoty jak v barevné kompozici, tak i ve střihové skladbě a v hereckých projevech.S nenásilnou jednotící myšlenkou obdobou orfeovského motivu a zlými následky násilného narušování světa zemřelých se dobře slučuje to hlavní, co pro západního diváka Kwaidan přináší, totiž zasvěcené, kultivované uvedení do staré a vzdálené kultury, jako se dochovala v lidových bájích.
(Filmový přehled)
Videa (2)
Recenze (53)
Kaidan boduje zejména co se týče obrazové stránky. Pro lidové báchorky je podobný převod na plátno ideální. Posiluje mýtickou a pohádkovou atmosféru, přičemž nijak nesnižuje hororovou efektivnost samotného příběhu. Atmosféra je zde, jak je v japonsku zvykem, velmi pomalá a spoléhá se spíše na pozvolnost než laciné šokování. Jednotlivé příběhy vycházejí z tradičních povídaček zaznamenaných na přelomu 19. a 20. století. Pro dnešního diváka budou zajímavé zejména z hlediska přiblížení východní kultury, jakožto hororové povídky totiž nejsou příliš působivé. Díky svému stáří a tradičnosti se totiž ukazují jako předvídatelné, čemuž příliš nenapomáhá jejich délka. Můžete se kochat podařenou vizualizací, nechat se pomaličku unášet a postupné vyprávění si užijete, případně na tento přístup zapomenout, spěchat a snímek protrpíte. ()
U třetí povídky jednoznačně platí, že ani těch několik uhrančivě krásných obrazů nespasí že to je místy tak ukrutně zdlouhavé, že i Bella Tarr je najednou jak Michael Bay - ale snad je na tom kratší verze filmu lépe (viděl jsem 3+ hodinovou). Ostatní kratší části jsou na tom ovšem výrazně lépe, a uchovávají si velmi zajímavou atmosféru i přes velmi divadelní podání. 8/10 ()
Černé vlasy a Sněhová královna jako by z asijské verze původních Andersenových pohádek vypadly. Škoda, že obě působí pouze jako podařené prology k mnohem rozsáhlejším (a zajímavějším) látkám, protože když už se to dostane do té nejzajímavější fáze, tak to končí. To třetí kaidan Muž bez uší má přesně opačný problém, i přes ne až takovou zajímavost je roztažen na nejdelší stopáž. Slušelo by tomu spíše kratší a údernější podání. A tak vlastně pouze Šálek aka předchůdce všech těch japan shocků funguje jak má. Přesto žádný z kaidanů není špatný, ale žádný není ani vyloženě skvostný. Mnohé však zachraňuje "skřípavý" ruchový podkres a krásná interiérová "à la studio Hammer" výprava. PS: Já už si tu Hearnovu sbírku kaidanů budu muset pořídit, škoda že je v antikvariátech nesehnatelná. ()
Adaptace čtyř klasických příběhů o setkávání světa pozemského se záhrobním, jež spojuje jistota osudu, který potrestá každý prohřešek a každá akce se zákonitě dočká reakce. Více než slovy je děj vyprávěn obrazem, zvuky a tóny biwy, kteréžto jsou zhmotněním určitých pocitů a nálad, často připomínají oživlé obrazy, jimiž se kochám v galerii... Střídání a prolínání dobových kreseb s hranými částmi, překrásné divadelní kulisy, úžasné kombinace barev, nevídaná kouzla se stíny a filtry a obrovský důraz na detail, kdy každá drobnost je částí obrovské mozaiky, jejíž kouzlo je omračující. Z hlediska smyslových vjemů jistojistě jeden z nejúžasnějších hraných filmů, jaké jsem dosud viděl. ()
V našej distribúcii mal film premiéru v roku 1967 a štyri poviedky boli rozdelené do dvoch filmov: Kwaidan: Čierne vlasy a Kwaidan: Muž bez uší. Všetky poviedky mali spoločného menovateľa - sú historické a venujú sa ducharine. Práve otázka duchov je v japonskej kultúre silne zakorenená a v týchto príbehoch sú trochu zromantizované. Nejde o klasický horor, aj keď snímok aj po technickej stránke využíva žánrové charakteristické vlastnosti. Najpútavejšia je minimalistická hudba a zvuk a efektná práca s farbami. ()
Galerie (35)
Photo © Continental Distributing
Reklama