Kad budem mrtav i beo
When I Am Dead and Pale
Až budem mŕtvy
Obsahy(1)
Jimmy Bárka (Dragan Nikolic) je veliký flákač, který se k poctivé práci v socialistické Jugoslávii rozhodně nemá. Živí se různými menšími podvody, přičemž nejraději využívá mladých či osamělých žen. Jakožto asociální element žije ze dne na den a z místa na místo. Ale právě to ho činí svobodnějším než většinu ostatních lidí.
Tento film, o kterém se často píše jako o inspiračním zdroji pro Schlesingerova PŮLNOČNÍHO KOVBOJE, získal na filmovém festivalu v Pule roku 1968 ocenění Zlatá aréna. (decouble)
(více)Recenze (19)
(KB - J) Lidé píšící o AŽ BUDU MRTEV se často soustřeďují na kontext (černá nová vlna, vliv na Schlesingera a Jarmursche, podobnost s jinými novovlnými tituly) na místo textu samotného. Přitom i pro nestudenty genderu musí být ukázání náležitostí ke společenským rolím a vykreslení vztahu muž - žena zajímavé, protože se nabízí otázka šovinismu, možná až mizogynství režijního díla Živojina Pavloviće. Hlavní hrdina, Jimmy Bárka, je zloděj a podvodník, přitom velký svůdník, kterému neodolá žádná, ať jde o sebevětší hvězdu. Všechny ale jenom využívá k tomu, aby měl peníze/střechu bad hlavou/úkryt/udělal si jméno apod. Ani samotný konec nenasvědčuje změně náhledu na celou věc, protože Jimmy skončí tragicky poté, co se poprvé k ženě zachová jinak, než jako k pouhému objektu, jenž se mu zrovna hodí. Nabízí se ale alternativní možnost čtení, kdy se snímek vyjeví ne jako šovinistický či dokonce mizogynní, ale tento přístup a vůbec způsob života odsuzující. Je naznačeno, že vztahy mezi Jimmym a jeho rodinou nejsou zrovna nejlepší, poukazuje se na jeho neadekvátní vnímání sebe sama jako zpěváka... a ono využívání není tak jednostranné, jak by se mohlo zprvu zdát. Není to zpěvačka, která potřebuje někoho na vystoupení, a tak si můžou být vzájemně prospěšní? Není to "výpravčí", která se chce zabavit během dlouhé cesty vlakem? A dalo by se takto pokračovat, ale nejednoznačnost co do přístupu k "hrdinovi" je to, co dělá AŽ BUDU MRTEV velmi dobrým filmem, u kterého divák rád přehlédne některé nedostatky (vedení neherců, časté pohledy do kamery). ()
Zpěvák, který neumí zpívat, se snaží dobýt Balkán, muž, který není schopen milovat, "obdělává" (když použiji výraz přímo z filmu) každou ženu, na kterou si vzpomene, pohrdavý flákač, který si na svůj chleba nevydělá, hlady netrpí - Jimmy Bárka a jeho cesta životem. Tam a zase zpět, neb prozření a přiznání si skutečného stavu věci může být někdy až moc rychlé. "...já? Já nic, jsem odepsanej...". Jugoslávská nová vlna - syrovost a nekompromisní obraz drsné atmosféry, (de)formující charaktery i celou společnost. Celebrita své doby, jako předobraz prohnilosti dnešních hvězd - i tak se dá film brát. ()
O Crnom talase viem len málo, takže časť kontextu mi zrejme unikla. Kamera je zaujímavá, filme je koncipovaný do dlhých scén, kde je iba jedna kamera, ktorá sa hýbe, ako sa hýbu postavy a strih nastáva, až sa zmení priestor či čas. Obraz Juhoslávie šesťdesiatych rokov je tiež fajn, no ten scenár je jeden veľký účelový balast, kde sa veci dejú len preto, aby sa v ďalšej scéne udiali iné veci, ktoré nakoniec uzavrú kruh. Či už bola tá epizódnosť zámer alebo nie, postavy tým pádom pôsobia ako bábky v hre. ()
Příkladně neučesaný, černovlnný vrchol Pavlovićovi kriticky nastavené tvorby sleduje kroky vášnivého (avšak nepříliš talentovaného) zpěváka Jimmiho Barky (Dragan Nikolić). Ten žije arogantním stylem ze dne na den, podvádí a využívá vhodně každé příležitosti, jež se mu naskytne, a skrze svody žen a dívek i jiné známosti se na své cestě během několika dní dostává na hospodské slavnosti, do kasáren, kde pracuje jeho strýc, i na soutěž mladých hudebních talentů, kde jej však čeká zdrcující debakl. Svým nepříkladným plahočením napříč dezorientovanou a zmoženou krajinou socialismu rozhodně nevytváří pozitivní, povzbudivý obraz tehdejší mladé generace a pojetí bezútěšného filmu, v němž jsou ukazovány „zapadlé dvorky“ lidských příbytků i životů ve vší autenticitě, míří za zdrcující obžalobou srbské reality dané doby. Rázná, ostrá a nečekaná tečka, která přijde po Jimmiho návratu domů, je přitom ve své výhružnosti natolik krutým rozuzlením, že má zpětně moc přehodnotit dosavadní divákův vztah k antihrdinovi a vydolovat z něj kus lítosti. Film, jenž by se za svou syrovost jen hodil do vitríny československých zlatých šedesátých (nejblíž má takto k prvním Schormovým snímkům). ()
Film, který vyhrál Karlovarský filmový festival v roce 68 a posloužil jako inspirační zdroj třeba pro Schlesingerova Půlnočního kovboje nebo tvorbu Jima Jarmusche. Jimmy Barka žije ze dne na den. O svých rodičích všem tvrdí, že jsou mrtví, na život si vydělává kradežmi, zneužíváním jiných lidí (zejména naivních žen;)), případně zpěvem. Jako jeden z mála v komunistické Jugoslávii je ale opravdu svobodný. ()
Galerie (2)
Reklama