Světla velkoměsta

Film není sice propastně špatný, ale mnoho Chaplinových kousků mě oslovilo mnohem více. Vtipný film není prakticky vůbec. Koukatelný se zájmem je snad pouze boxerský truel. Navíc si zde Chaplin zvolil ošklivou spoluherečku, na což v jeho filmech nejsem zvyklý. Omlouvám se otci kinematografie, ale více než jednu z toho prostě nelze vyždímat. Asi v polovině na mě navíc dolehl spánek. (09.01.2013)

Videl som takmer všetky Chaplinove filmy, prečítal som mnoho kníh a článkov o ňom a jeho tvorbe. Preto by bolo zbytočné sa zaoberať tým, čo ma na tomto filme zaujalo a čo ma na ňom fascinuje aj po rokoch. Zvláštne je, že môj osobný rebríček Chaplinových filmov je odlišný od väčšinového, a to dokonca aj keď sa obmedzím na mojich obľúbených užívateľov. A to je na ňom zaujímavé, lebo jednotnosť neznášam ani v zdanlivo jasných prípadoch. Svetlá veľkomesta mi ostanú v pamäti najmä pre citlivé ukončovanie melodramatických pasáží nejakým gagom presne vo chvíli, kedy by to už bolo neúnosným. (02.09.2015)

Tak toto bolo jedna veľká nádhera. Ch. Chaplin presne vedel, kedy divákom dávkovať humor a kedy im predostrieť vážne veci. Jednotlivé scénky na seba nadväzujú s rozumom a každá jedna so sebou prináša niečo nové a zaujímavé, či už ide o vtip, romantiku alebo o niečo na zamyslenie. Divák tak dostane vyvážený kokteil výborne napísaného scenára, v ktorom si nájde od všetkého trocha, pričom v závere to potom dáva príjemné pohladenie na duši. Fantastické! (14.11.2018)

Básník sociálního bolu, zhruba tak lze vymezit chaplinovskou syntézu smíchu a sentimentu prolínajícího se skutečnou bolestí a utrpením. Tak jako dnes čas od času volí tvůrci pro realizaci svého záměru černobílý kontrast a opovrhují přitom možnostmi současných filmových technologií, tak i Chaplin prokázal, že němý film v éře zdrcujícího nástupu převratného zvukového filmu může zůstat divácky úspěšným kasovním trhákem, aniž by rezignoval na svou uměleckou hodnotu. Vlastní příběh je banální méně, než bychom si dnes dokázali představit. V USA vrcholí krize, vyvolaná černým pátkem na newyorské burze o dva roky dříve, a existenční nejistota se vztahuje i na většinu středních vrstev. Tragikomedie příběhu je i odrazem tragikomedie mámivých světel velkoměsta, která jsou stejně krutá a neúprosná jako krajina nezávisle na tom, zda a jak se k ní člověk vztahuje. Poselství filmu je i poselstvím doby jeho vzniku: hrůzu a nejistotu, která tehdy prostupovala společnost, si dnes nejsme s to představit. Ponížení a zranění jsou jako lupa nastavená slunečním paprskům: bídu světa tato čočka sociální reflexe zrcadlí a odráží lépe než cokoli jiného. I po dlouhých desetiletích. (01.03.2008)

City Lights je snímek natočený na truc zvukovému filmu, jemuž Charlie Chaplin nedával velkou budoucnost. Zmýlil se a buďme za to rádi. Přesto nám však němá éra zanechala řadu skvostných děl. Světla velkoměsta jsou hodně dobrá chaplinovka, kultovní záležitost, která kdyby měla o 10-15 minut méně, bylo by to u mě na 5*. Takto se tu občas objevují nudnější pasáže, ovšem svým námětem, svoji myšlenkou, je tento Chaplinův snímek stojící na pomezí grotesky a romantického dramatu vynikající a místy má tendenci být emotivní. Tak jako vždy, tak i zde Charlie předvádí perfektní herecký výkon za tónů parádní hudby, scény jsou nápadité a často komické, jak jsme u grotesek z tohoto období zvyklí. (25.01.2015)