V peřině

Šíleně moc neslučitelných barev, spousta ne moc povedených představení a kýčovitých kostýmů. Dětské obsazení je v mých očích bída největší. Holčička ani chlapeček moc hereckého talentu totiž nepobrali. Celé to potom vypadá uměle a trapně. Hafo známých jmén na jedné kupě také zázraky neudělá. Na place máme totiž nepřirozené antiherce a poměrně dobrýmé herce, kteří zase nemají šanci pořádně hrát. Neladí to..vůbec. Při životě to drží snad jen zpěv Lucky Bílé. 1*. (20.11.2011)

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

Snaha se cení... většinou. Ve filmu V peřině je k ocenění především to, že se snaží vypadat světově, že se snaží funkčně využívat 3D. A že je tak pozitivní a vlezlý, že se nedá odeslat do odpadu. A není tak bolestně nudný jako Brabcův předchozí Máj. Neustále se tam něco děje, někdo zpívá, tančí, poletuje, oko zaměstná. Jak už napsal ve své recenzi František Fuka, scénář a fungování fikčního světa to má složitější než Nolanovo Inception, ale narozdíl od něj se neřídí žádnými zákony logiky nebo pravidelností. A taky se tam hodně zpívá a u toho divně rýmuje, vlastně to dost choreografiemi a oduševnělostí písniček připomíná HSM - ale v USA hrají v pofidérních muzikálech Vanessa Hudgens nebo Zack Effron, u nás Karel Roden a Bolek Polívka. (30.12.2011)

Dávám tomu 3 hvězdy a to z těchto důvodu: 1) Soundtrack se opravdu povedl a je mi jedno, že J. Mádl, N. Divišková a E. Balzerová neumí vůbec zpívat, 2) Choreografie se také povedla, herci a tanečníci předvádí vtipné kousky, 3) Barvy a vůbec celá vizualizace tohoto filmu, 4) První české 3D, které je na české poměry velice dobré a hlavně místy dobře funguje, na rozdíl od jiných 3D. 5) F.A. Brabec je šílený režisér a kameraman, což tomuto filmu hrozně pomohlo. Co k tomu ještě dodat? Je to hudební film, určený především pro děti a hlavně pro nenáročné diváky, kteří na tom nebudou hledat chyby. (22.06.2011)

Po hudební stránce poněkud rozpačitý film (jedna melodie a několik desítek různých variací této jediné melodie - zní mi ještě v uších), ale obsazení je sympatické, děj sice primitivní, ale tak to v pohádkách bývá. Mně se rozhodně líbí víc podobný žánr než české pseudopohádky, jaké poslední dobou chrlí naši rádobyrežiséři. Chtělo to ubrat na stopáži, přidat na hudební stránce a mohla z toho být pohádka, který by v televezi běžela každé Vánoce. Takhle na jedno zhlédnutí dobré, ale podruhé už to asi nemá co nabídnout. A ještě bych chtěla zmínit Jiřího Mádla, ze kterého se postupně stává rozhodně zajímavý herec a sympaťák. (07.11.2011)