V peřině

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

0 % - Tento Brabcův počin nahrává všem, kdo kritizují financování kinematografie ze státního rozpočtu. Tuto nesmyslnou stominutovku, jíž označit za film je urážkou kinematografie, nezvládne ani nejotrlejší divák. Děj (pokud tam nějaký je) nedává smysl, postavy působí, že jsou na drogách, písničky jedna jako druhá jsou otravné svými infantilními texty. Kladem je pouze hezká stylizace Písku. Doteď jsem si myslel, že dno české kinematografie je Kameňák. Už to neplatí. (05.01.2013)

Kýčovitá pohádka, kterou potápí tupost jejího scénáře a naprostá nedějovost. Avšak režisérsky a hudebně je zvládnutá na jedničku. Po herecké stránce je značně nevyvážená. Herci se snaží, místy jim jejich konání věřím, místy mám s tímto problém. Nejpříjemnějším překvapením je zde Lucie Bílá, které roli maminky dokonale sedla. Vzhledově sice připomínala kdejakou průměrnou učitelku, ale její herecký projev nebyl vůbec na špatné úrovni. Karel Roden měl zde menší úlohu, ale i v té zářil. Každopádně přiznávám, že ho raději vidím v jiných typech filmů. Jak jsem již zmínil, V peřině je ztělesnění kýčovitosti. Na české poměry se však jedná o slabší průměr, rozhodně ne o průser. Má své mouchy, ale muzikálově funguje jak má. A právě muzikálů je zde převelice málo. 55% (14.11.2011)

Zrovna jsem psal břitký koment, přitom ale heboučký, barevný, a rapující, též vysoce umělecky ztvárněný (začínal nějak jako „až vyjde rádoby měsíc nad krajinou přílivu, roztančí se zhulení rebelové po neTerryho návsi tak radostně, až fláknou držkou o kandelábr u samoobsluhy...") kterým bych zdůvodnil udělený odpad!, když k nám přišla na návštěvu osmiletá neteř. „Jé, ty píšeš o V peřině? To bylo pěkný, strejdo, viď? Dáváš tomu aspoň čtyři hvězdičky?“ A ta princeznička na mě tázavě upřela svoje důvěřivá nevinná kukadla. A teď (Perin)babo raď... Jak srozumitelně sdělit nebohému děcku svůj sofistikovaný kinofilní názor na hen-tůto-onou rozp(á)rávku a přitom tak citlivě, aby neutrpělo trauma (a já pro ni nebyl za blbce, nebo za dacana, co jí schválně zkazil radost)? Tak jsem si dal s psaním oraz a vyrazil (pěšky i po síti) za dětmi sousedů a kamarádů. Výsledek ankety cca pětadvaceti tázaných nevinňátek: od jedné do pěti hvězd, odpad žádný... zprůměrováno za 72% ... Heh... Vox populi, vox Dei? Tak mám dětem zkazit radost, nebo jim nechat zkazit vkus ? A kdo vůbec jsem, abych jim říkal, co se jim má líbit a co ne, když v tom koneckonců nebyly žádý kozy, krev, ba ani kopání lidí do hlav... Vždyť já vím, kdo jsem – obyčejná zbabělá krysa! Takže dávám aspoň dvě hvězdy, abych nemusel kvůli té malé princezničce chodit kanaláma :-) (01.01.2013)

Tento zanr prilis neopevuji a neni to dle meho vkusu. Kazdopadne si mysiim, ze autori z nadpolovicni vetsiny dosahli toho, ceho dosahnout chteli a mozna diky prave tomu by se dalo ukol hodnotit jako splneny. To, ze se na to prilis nedalo divat je vec druha. Fantazie je velky pojem a tezko hodnotitelny, jelikoz fantazii se meze nekladou, zavisi na vkusu a vlastni velikosti. Fantazie je treba ocenit a proto 3*, ikdyz me se to ani v nejmensim nedotklo. (31.01.2012)