Zlaté opojení

Our Little Fellow tentokrát na Aljašce. Nyní za vydatného nového Chaplinova komentáře, jeho hudby a s příměsí původní režie a hereckého výkonu. Určitě nemám pocit, že by šlo o film mého života, je to příjemné, hravé, člověk má radost z kontextu slavných scén snědení boty a reprízy tanečku s houskami, ale to je asi tak všechno. Jen jsem cele dojmuta z toho plácání za to, jak Chaplin své filmy dokončil a dopiloval k dokonalosti, přesto pokud se o něco podobného pokusil kdokoli například v českém prostředí, byl označen za alibistu a neumětela, který to ve své době nezvládl. To jsou ty paradoxy. (17.05.2012)

Perfektne gradujúci príbeh, navyše veľké peripetie strieda svojský záver, kde síce dochádza k šoku zo stretnutia, no ďalšiu časť s bohatstvom už nerozoberajú. Film založený na náhodách a absurdnostiach, predvídateľný a so šťastným koncom, no veľmi zábavný a o to tu išlo, navyše je to akoby ozaj ešte raná kinematografia. Chaplin ako sliepka, do toho krásny romantický príbeh, síce miestami kruté, no zároveň neidealizujúce danú dobu. Moderná doba, Svetlá veľkomesta, Cirkus, Zlaté opojenie, to sú diela, za ktoré som okrem iného ako jeho príhovor v diele Diktátor Chaplinovi veľmi vďačný. A pre experimentátorov, topánky vy radšej nejedzte! (02.04.2014)

Výborný Chaplinův film, který neobsahuje tolik gagů jako třeba filmy Harolda Lloyda z téhož období, ale spíš obsahuje komplexnější zápletku, o tulákovi na Aljašce, jak ke štěstí přišel. Zlaté opojení bylo údajně prvním Chaplinovým dílem, ke kterému byl předem napsán kompletní scénář a ačkoliv nevím, jestli je to pravda, na filmu je pečlivé budování zápletky poznat. Pořád je to tedy hlavně směs epizod, ale ve výsledku to do sebe pěkně zapadne. Viděl jsem navíc verzi podbarvenou krásnou hudbou a sám režisér vyprávěl, což musím přiznat, občas pomohlo (i když jindy zase popisoval věci očividné.. to je prostě problém s němými filmy..) (04.05.2009)

Je veľmi ťažké poukázať, ktorý Chaplinov film je najlepší, hlavne preto, lebo každý jeho film prináša niečo nové , niečo do tej doby nevydané a niečo čo funguje doteraz. Rovnaké je to aj zo zlatým opojením. Dostávame sa do atraktívneho zasneženého prostredia Alijašky, ktoré je zo začiatku správne bezútešné a v ktorom zahynie viacej ľudí než je v Chaplinových filmoch zvykom. Potom ale príde na rad typicky tulákovská záležitosť a to hľadať to svoje šťastie, alebo pomôcť ho nájsť ostatným. Bez zbytočného sentimentu a sileného vtipu nám Chaplin predvádza jednu dokonalú scénu za druhou. Zápletka sa neustále rozvíja a neustále sa na plátne niečo deje a je úplne jedno či je to dobré, alebo nie. Jednoducho od toho neviete odtrhnúť oči. Koniec je typický happyendovský. Taký aký má byť a hlavne taký aký mám u Chaplina veľmi rád. 100% (01.11.2010)

Díky Chaplinovi jsem začal mít rád němé filmy a pochopil, že v nich můžu objevit něco nového, podobně opojného jako v pozdější produkci. Konkrétně tenhle film mě naučil mít rád trhaný obraz, nezastavitelnou hudbu v pozadí, naivní triky a přehnané herectví. Těžko říct, jestli bych bez Zlatého opojení vůbec našel odvahu vidět ty desítky úžasných filmů beze slov, které plní vitríny nenažraných intelektuálů... Tím nechci říct, že pouze a jedině tenhle Chaplin otevře "bránu k poznání". Na každého asi čeká jiný film, pokud vůbec - ale stojí za to hledat. (22.08.2005)