Zlaté opojení

Milovníkem grotesek opravdu nejsem, ale Zlaté opojení mě kupodivu celkem bavilo. Nesmála jsem se, to ne, ale občasné pousmání se objevilo a hlavně jsem se nenudila (i když mi na takový typ filmu 96 minut přijde jako hodně dlouhá stopáž.) Dost mi vadil divně uspěchaný konec. Zatímco gagům je věnováno někdy až příliš času (jenže o tom ten film je, takže je to pochopitelné), závěr romance je předčasně ukousnutý, prostě jen konstatování: teď jsem boháč a budem spolu... Těch 5 minut navíc, kdy by se aspoň objali, bych klidně přežila! (10.02.2007)

Díky Chaplinovi jsem začal mít rád němé filmy a pochopil, že v nich můžu objevit něco nového, podobně opojného jako v pozdější produkci. Konkrétně tenhle film mě naučil mít rád trhaný obraz, nezastavitelnou hudbu v pozadí, naivní triky a přehnané herectví. Těžko říct, jestli bych bez Zlatého opojení vůbec našel odvahu vidět ty desítky úžasných filmů beze slov, které plní vitríny nenažraných intelektuálů... Tím nechci říct, že pouze a jedině tenhle Chaplin otevře "bránu k poznání". Na každého asi čeká jiný film, pokud vůbec - ale stojí za to hledat. (22.08.2005)

Bohužel mi tenhle snímek potvrdil, že němé filmy nejsou mým šálkem kakaa. Pro mě tak zůstává nejlepším Chaplinovým filmem The Great Dictator, který mě opravdu bavil. Navíc u tohoto snímku jsem prožil zřejmě tu nejdelší hodinu mého života (po skončení jsem si myslel, že to bylo minimálně dvakrát tak delší.) 50 %. (15.12.2011)

Taky jsem viděl až novější verzi s Chaplinovým komentářem a samozřejmě jsem se skvěle bavil. Chaplin ve Zlatém opojení pracuje více s příběhem a teprve do něj komponuje prvky grotesky. Tady možná, po stránce narace, sem tam nějaké to kolečko zaškobrtne, ale jinak není co vytýkat... Zastavil se, vykročil, zakopl a uklouznul ... (10.05.2010)

Je veľmi ťažké poukázať, ktorý Chaplinov film je najlepší, hlavne preto, lebo každý jeho film prináša niečo nové , niečo do tej doby nevydané a niečo čo funguje doteraz. Rovnaké je to aj zo zlatým opojením. Dostávame sa do atraktívneho zasneženého prostredia Alijašky, ktoré je zo začiatku správne bezútešné a v ktorom zahynie viacej ľudí než je v Chaplinových filmoch zvykom. Potom ale príde na rad typicky tulákovská záležitosť a to hľadať to svoje šťastie, alebo pomôcť ho nájsť ostatným. Bez zbytočného sentimentu a sileného vtipu nám Chaplin predvádza jednu dokonalú scénu za druhou. Zápletka sa neustále rozvíja a neustále sa na plátne niečo deje a je úplne jedno či je to dobré, alebo nie. Jednoducho od toho neviete odtrhnúť oči. Koniec je typický happyendovský. Taký aký má byť a hlavne taký aký mám u Chaplina veľmi rád. 100% (01.11.2010)