Čas po čase

Malcolm McDowell a David Warner v hlavních rolích skvěle zpracovaného snímku o cestování v čase. H. G. Wells a Jack Rozparovač jsou dva muži, kteří přeskočili svou dobu i čas. Doslova. Zajímavý námět, poslat dva muže, kteří se stali legendami, do budoucnosti. Oba se proslavili tím, co vykonali. Jeden byl vizionářem a géniem, ten druhý se stal snad vůbec prvním sériovým vrahem novodobých dějin, a nikdy nebyl dopaden. Společně putují prostorem i časem. Jak dopadne jejich konfrontace v "moderním světě"? Příběh je skvěle zpracován, nechybí v něm místo pro humor, napětí a také romantiku. Stejně jako názorně ukazuje, jak se svět šílenou rychlostí posunul kupředu. Jenže, kde je vzestup a posun doby, tam je také pád lidských hodnot. Modernizace, globalizace, růst miliardových impérií, nástup konzumní společnosti, dostupné úplně všechno a příliš snadno. Rozmazlená mladá generace, vychovávaná sociálními sítěmi a telefony už snad ani neví, co je to kniha. Válečné konflikty, vzestup techniky, který vytváří nekonečná stáda sociálních zombií. Lidé se skloněnými hlavami ke svým I-Shitům, aniž by byli schopni se vůbec dívat okolo sebe a vnímat. Všechno je dnes "chytré", ale rozum lidstva odumírá rychlostí světla s nástupem dalších technických "vymožeností." Když jsem vyrůstala, hrávaly si holky s panenkami, s legem. Teď si dávají fotky svých výstřihů a "duck face" na Facebook. Děsí mě ta doba, která je tak krátká a přitom už tak vzdálená, za jakou se svět dokázal změnit zcela k nepoznání. Já nechci do budoucnosti, chci do minulosti... Mary Steenburgen má zajímavou tvář, místy mi připomínala porcelánovou pannu:) Ve filmech s tématikou "Time Travel" se snad vždy najdou nějaké menší, či větší "plot holes" a záleží na divácích, jak moc si jich (ne)všimnou. Nebo jak moc si jich chtějí všimnout. Rýpalové se najdou všude, ale jejich teorie se můžou stát vděčnými odpověďmi na otázky či postřehy diváků, které by jinak zůstaly bez odezvy. Příběh Time After Time je však natolik důmyslný a dobře zpracovaný, že jakákoliv "časová skulinka", či nelogičnost se v celkovém zpracování zcela ztratí. Žádný faktický, ani časový error tu rozhodně nebije do očí. Pokud budete mít chuť dopřát si nějaký kvalitní a chytrý film o cestování v čase, který má navíc i výborné obsazení a neotřelý námět, dejte možnost Času po čase:) "Svět mě dohnal a předehnal mě. Před 90 lety jsem byl zrůda, dnes jsem jen amatér.", "Skutečný problém pokroku není v tom, že všechno neděláme efektivněji, problém je v tom, že děláme pořád totéž.", "Carol chce vědět, jestli je Londýn vážně plný Arabů." Zrovna po této větě mi bylo tak nějak smutno, když jsem si uvědomila, jak nadčasová tato jedna věta je. Byla řečena v roce 1979. A o desetiletí později je to "fu*king sad truth" a problém, který se netýká jen jedné země, ale celé Evropy. (06.11.2016)

Pravý anglický gentleman z 19. století (H. G. Wells) cestuje svým časovým vynálezem do San Francisca roku 1979, aby zastavil Jacka Rozparovače. Klasický nápad, příjemně natočený s fajn herci. Ale s blížícím se koncem se bohužel začne kupit řada nelogičností vrcholící prodlužovaným, neoriginálním koncem. Solidní oddychovka, nic navíc. (15.08.2010)

Viděno velmi dávno na tuším ČT 2 nebo obdobné české televizi s dabingem. Z počátku jsem očekával obyčejný film o Jacku Rozparovači, který se však velmi rychle změnil na velmi originální a překvapivý snímek o cestování čase. Originalita se také nese zajímavým obsazením, kdy slavný "pomeranč" McDowell se svými ďábelským obličejem a především očima, hraje hlavního kladného hrdinu a vynálezce stroje času, H. G. Wellse. Velmi dobře film i bez velkých prostředků a jen se standardními efekty zvládl režisér Nicholas Meyer, pro kterého to byl úspěšný debut. Následně získal režii druhého filmového Star treku a slavného apokalyptického snímku, Day After. Takto troufalých (spojení staré legendy a sci-fi) by mohlo vznikat mnohem více, protože i přes menší prostředky se tvůrcům otevírají nové možnosti a také nové způsoby "kritiky doby"("V naší době jsem byl zrůda, dnes jsem jeden z mnoha"), o kterou se "jemně, ale přece" pokusil i Meyer. PS: Mary Steenburgen a první cestování v čase, v Návratu jí to slušelo ještě víc! (12.03.2009)

Čas po čase je skvostný film s naprosto úchvatnou atmosférou, perfektními postavami, scénářem a skvělým propojením viktoriánského Londýna a současného San Franciska (čili mých dvou nejoblíbeněnších míst na světě a dokonce ve správných časech). Film je plný originálních, zajímavých a funkčních nápadů, všechno je promyšlené a propojení stroje času, Jacka Rozparovače a H.G.Wellse (něco na těch jeho vizích prostě bude) je samozřejmě naprosto bez diskuze perfektní. Podle mě asi méně známý sci-fi film, což je podle mě škoda, protože je zároveň i jeden z vůbec nejlepších a nejpromyšlenějších a i díky perfektnímu a v jistých směrech i překvapivému finále stojí za to. Opravdu jsem nečekal takovou pecku, ale ke skvostné podívané jistě přispěla i perfektní chemie mezi hlavní dvojkou (trojkou) a skvělá, originální režie. Na tohle se určitě ještě (nejednou) podívám. Na co se nepodívám, to je ten nový seriál, který podle tohoto filmu vzniká, Čas po čase je prostě naprosto dokonalý film po všech směrech, zábavný i napínavý, místy neočekávatelný a s perfektním tempem. Už jsem mluvil o hercích a atmosféře? 100%. (25.08.2016)

Príjemné rodinné sci-fi, ktoré mohlo byť tiež spracované ako depresívna a vizuálne okázalá dráma. Meyer sa rozhodol inak, možno na požiadavku štúdia, možno z vlastnej vôle. No mne by ten druhý prípad vyhovoval asi viac. Ak je tu už Jack rozparovač, chcelo by to priadne explicitné násilie! McDowell je tu obsadený proti svojmu charakterovému typu a je to príjemné osvieženie ho vidieť ako kladnú, naivnú postavu. Myšlienka filmu pekná, romantika ústrednej dvojice tiež funguje, takže celkovo spokojnosť. (13.07.2012)