Diktátor

Na svoji dobu velice důležitý film. Chaplin v tomto filmu vytváří dvě dějové linie. V první představuje diktátora, který nápadně připomíná Hitlera, v druhé židovského obchodníka. Zatímco scény s diktátorem, kdy je Chaplin dechberoucí díky své dokonalé imitace Hitlera, jsou dokonalé, scény z židovské komunity nemají takovou výpovědní sílu. A závěr je trochu moc patetický, ale ve své době přinášel důležité poselství. (30.07.2002)

Nechme stranou děj, ten je u tohohle filmu podružný. Jeho genialita tkví v Chaplinově znázornění Hitlera, které je dokonalé. Tohle je jediný Chaplinův film, ve kterém je postava "Tuláka" odsunuta kamsi do pozadí. (Ikdyž holení při poslechu Uherské rapsodie patří mezi Tulákovi nejklasičtější gagy.) Většina z těch, kteří ten film viděli, mi říkala, že nejlepší scéna je Hynkelův projev na začátku. Ovšem Hynkelovo mrazivě děsivé pohrávání se zeměkoulí je také velmi působivé. Proti tomu přepracovaný diktátor mě naplno rozesmál. A moje nejoblíbenější scéna? : Hitler a Mussolini stojí vedle sebe a vedou své vlastní nezávislé projevy k nikomu, jen k prázdnotě. - Tenhle úžasný film nemůže zkazit ani zbytečně vyapelovaný závěr. Skutečně je to film, který stál za to, aby "Tulák" promluvil. Na druhou stranu ani by to ve filmu nechybělo, kdydy byl zůstal mlčel... (28.01.2004)

Bylo by to tak trochu nošení dříví do lesa, kdybych mluvil v souvislosti s Diktátorem o obdivuhodném (a hlavně obdivuhodně plynulém) přechodu mezi komedií a tragédií, či o (nádherném) závěrečném proslovu (kde mimochodem končí komičnost i tradičnost, vlastně zde již nejsme ve filmovém narativu, Chaplinova dvojrole se překrývá a mizí jak židovský holič, tak diktátor, zůstává pouze skutečný Chaplin, naléhavě apelující na dobrotu lidstva). Chci se proto raději věnovat spíše dílčímu, ale velmi zásadnímu Chaplinovu pojetí hlavního „záporáka“. Všimněte si, že v umění jako takovém je zlo nejčastěji zobrazováno dvěma způsoby. Charaktery, jež jsou zkažené až do morku kostí, mohou být na jednu stranu cool (Ledgerův Joker, Oldmanův zkorumpovaný polda v Leonovi, či třeba Goethův Mefistofeles). Nebo mohou být na druhé straně groteskní (démoni v Danteho Božské komedii, či právě Hynkel v Diktátorovi). Obě tyto tradice mají samozřejmě své opodstatnění. Zlo je pro člověka v určitém ohledu atraktivní, zakázané ovoce se zdá být nejsladší a krom toho – každý z nás má své vlastní „démony“, kteří vypadají lépe pod maskou síly, než jako slabiny. To bychom měli první tvůrčí postup, zlo svůdné. Nicméně ani druhá umělecká cesta není k zahození, dokonce se zdá být v některých případech mnohem vhodnější, než první. Chaplin chtěl na Hynkelovi především poukázat na ordinérnost Hitlera, chtěl mu odebrat jeho „auru božskosti“, kterou se v době vzniku filmu holedbal. Proto ta grotesknost, s kterou Hynkel všechno kazí, proto ta absurdnost jeho výroků, jeho věčná nešikovnost. Diktátor ztrácí svou moc v momentě, kdy je (možná paradoxně) odkryta jeho lidskost. Protože v té chvíli už není žádný důvod k němu vzhlížet, jeho snaha o ovládnutí světa se stává přinejmenším směšnou a zlo ztrácí (v symbolické rovině) jakoukoliv moc nad druhými. (17.07.2016)

Charlie Chaplin jako Adolf Hitler a zároveň nešikovný židovský holič (typická to role pro něj) ve filmu který se z vtipné satiry a parodie přelévá v agitaci za svobodu, lásku a demokracii. Ve chvíli kdy si ještě Chaplin dělá legraci z vojáků a diktátorů je velice vtipný, obzvláště úvod z První světové je vynikající, ale když se pak místy snaží zahrát i na vážnější notu tak se do filmu místy začíná vkrádat nuda. Je paradoxní že slovní humor tu jde králi němé grotesky mnohem lépe než ten pantomimický. Historická cena filmu je ovšem nevyčíslitelná, už jen tím že vznikl 5 let před koncem války, tedy v době kdy nejenže nikdo netušil jak tvrdě nakonec válka svět zasáhne, ani jak to doopravdy vypadá v koncentračních táborech, a tak sleduje tehdejší chod dějin způsobem který je diametrálně odlišný od toho jak jsme viděli Válku z doby kdykoli po ní. 8/10 (12.12.2007)

"I thought you were arian" - "I am vegetarian." Diktátor je merítkom geniality filmového diela . . . dielo, ktoré prekoná akékoľvek prekážky a dosiahne absolútno . . . ani čas (ani dlhých 70 rokov) nedokázalo ubrať na kvalite, pochopiteľnosti a sile tohto filmu . . . charles chaplin pre mňa ostáva jedným z najväčších géniov strieborného plátna, tragikomická satira o hynkelovi a holičovi zasa jedným z najväčších historických "smutných gagov" v histórii . . . to, čo je v literatúre Illias a Odysea alebo Božská komédia, v divadle Hamlet či Antigona, v hudbe Mozart či Beatles a v maliarstve VanGogh či Michelangelo, to je vo filme Chaplin so svojim The Great Dictatorom . . . groteska sa miesi s drámou, komédia s tragédiou, pritom však chaplinove gagy nie sú samoúčelné prvoplánové vtipy, sú to premyslené a dramaturgicky postavené scény s ľahko odčítateľným a kritickým podtónom, niečo, čo neskôr využili len v trochu viac dadaistickej forme monty pythoni - tak sa pri skečoch a humorných situáciách počas svetovej vojny 1918 bavíme na bombe, ktorá sa krúti po zemi a kopíruje charlieho kroky alebo supergeniálnej scéne v lietadle, ktoré je "hore nohami", alebo fóru, keď charlie počas hmly zablúdi medzi nepriateľských vojakov a ani on ani nepriatelia si spočiatku neuvedomujú, čo je na tejto situácii "divné" - no zároveň tieto sofistikovane premyslené fóriky a tragižarty až mrazivo presne vystihujú podstatu nezmyselnej vojny - nielen tej prvej svetovej, ale vojnového konfliktu ako takého, presne tak, ako ho chaplin chápal . . . a v podobnom duchu sa nesie celý film - majster chaplin, ktorý si zahral protagonistu i antagonistu vo svojom neprekonanom podaní hynkela zachádza oveľa ďalej ako len k prvoplánovej politickej satire a zosmiešnení hitlera, ako jeden z mála si uvedomuje veštiálnosť tohto diktátora a upozorňuje na neho a znova, skrz viaceré odkazy a scény zovšeobecňuje hrozbu akýchkoľvek diktátorov pre svet . . . film, ktorý zaujme stanovisko, vyjadruje sa jasne, priamo a nebojácne no stále si zachováva svoju vysokú umeleckú kvalitu a integritu a šarm, vlastný v celých dejinách média zvaného film hádam len pre tuláka charlieho . . . (12.12.2007)