Královna prokletých

Tenhle zajímavý kousek jsem viděla, už hodně dávno v televizi a strašně mně to uchvátilo a od tý doby, jsem se na to koukala nejmíň 10x, je to taková moje úchylka stejně jako Underworld. Jinak tenhle film není nic extra, co se týká filmařských kvalit, čtvrtou hvězdičku dávám, hlavně za úžasnou hudbu, kterou ve filmu provází skvělý zpěv Jonathana Davise z Korn. Je tady pár i moc pěkných scén, např. dívka s houslemi, když je Jesse a Lestat spolu tak je to vždycky krásné. Jinak ostatní upíři kromě těch hlavních vypadají pro mně docela komicky a kazí jim image, je jasně poznat, že mají kontaktní čočky. Další scéna, která mi dost nesedí je, jak Akasha vyjde z klubu v plamenech to vypadá dost blbě a nepřirozeně. Jinak tenhle film pořád patří mezi oblíbené upíroviny a čas od času se na něj kouknu, stejně jako dnes. (14.09.2011)

Kdyby mi někdo ukázal z Královny prokletých fotku (nebo víc fotek), byl bych možná tvrdil, že to bude asi dobrý film a rozhodně se na to podíval. Hezká atmosféra, pěkné kostýmy a hlavně krásná Aaliyah. Ale bohužel filmu chybí jedna věc, která se hodí. Nemá scénář. Nebo se minimálně nechová, jako by ho měl. (17.12.2005)

Ze samých temnot nelidské existence vyplouvá na vlně moderního „hororu“ velmi ošizená kopie zavedených postupů a krom myšlenky, že být upírem je celkem cool nepřináší na zřetel hororoživců nic převratného, či jinak alespoň zajímavého. Když vyšel na spalující světlo upírský projekt Interview s upírem (1994), spojoval v sobě jistou gotickou temnotu, silné charisma hlavních postav a jisté znepokojivé napětí, jenž se s vyprávěním pojilo. Královna prokletých nemá ani jeden z těhle prvků a krom snahy vymanit se cucání z krku teenage produkci, můžu vyzdvihnout jediný prvek: Hudbu! Moderní alternativní metal současných velmožů tohoto řemesla jako jsou Disturbed, Marilyn Manson nebo Papa Roach, chytře napsané Jonathanovi texty s návazností na příběh, temný sound a když už i to nevinné přitakávání původně asi dobře myšlenou kamerou zařízli jak rosoloidního pašíka na zabíjačce, patří Jonathanu Davisovi hlavní dík, že jsem vydržel až do konce. Lestat, jakožto kříženec Erica Dravena z Vrány a kupy pokusů vyrovnat se lepším představitelům česneko-nemilovného řemesla, působí spíš tragikomicky a kdyby Stuart Townsend vysával dívčí krčky Megacucem 6000, alespoň by byl něčím originální. Stejný problém jsem měl u všech postav, které nebýt té slušné kostýmní základny, nijak nezaujali, nedoplnili snahu scenáristů (byla-li nějaká). Michael Rymer tak natočil mizerný horor, slušný koncertní miniklip, televizně se tvářící spletenec slepený žvýkačkama v podobě několika podobných filmů, ale rozhodně nenatočil napínavou podívanou, která by stála za nějakou investici času a těžce vydřených měďáků. 3/10 (29.05.2005)

Ani jsem netušil, že moje milovaný Interwiev s upírem má nějaké pokračování. Sice bez Cruise, Pitta a Jordana a zaměřené na mladší, ale stále stylové pokračování. Příběh je popravdě nic moc, ale postavy, kamera, atmosféra založená na kombinaci nočního velkoměsta a starobylých hradů a nu-metalová hudba (moc ji nemusím) která tomu sedla jak prdel na hrnec - tohle všechno tvoří perfektní stylovou záležitost. A pořád přes to všechno pozlátko je to klasický upírský film okořeněný jen pár inovacemi (upíři se můžou vysávat mezi sebou, nesmějí vysát poslední zbytek života). Mě se to líbilo. (13.12.2009)

Sympatická hovadina, ktorá nemá so starším Interview s upírom takmer nič spoločné, pretože aj Lestat je tu úplne iný. Nenarážam tým na preobsadeného Stuarta Townsenda, ale na Lestatovu osobnosť. Samozrejme, stále je ambiciózny a arogantný, ale už nie tým istým spôsobom. Lestat-Cruise a Lestat-Townsend sa preto nedajú porovnávať. Neogotická atmosféra a nakrátko ostrihaný Vincent Perez sú určite najväčšie klady, rovnako ako vynikajúca hudba (Jonathan Davis z Korn), no taká Aaliyah by tu napriek názvu filmu vôbec nemusela byť. Queen of the Damned je moderná upírčina, ktorá sa snaží byť nesmierne cool (čo celkom vyšlo), no zabúda pri tom na dej a charaktery postáv. Veľká škoda. (24.10.2011)