Kneecap

(Kneecapping - a form of malicious wounding, often as torture, in which the victim is injured in the knee.) (...) North Ireland flick, kde se řeší jazyk, nezávislost země a postoje a historie očima současné generace (ten všudypřítomný streetart expression je on point). Dva low-life kamarádíčkové z Belfastu, vychovaní k nenávidění staré dobré anglické monarchie, se prokousávají životem sellením drog (všech, ke kterým se chcete dostat a zkusit je, nakupují je přes "Postmana" na darkwebu), dělaním bordelu (třeba proti paramilitární organizaCi RRAD, organizaci proti drogám, která po nich později sama chce prodávat drogy, lol), prcáním ženských (ty political/interrogation sex-talks jsou top) a pomocí jejich blízkému příteli/otci, který jim vštípil lásku k irštině, národnímu hrdinovi, který v utajení předstírá, že není na živu, ale současně není ani mrtvý (Fassbender) a který svým finálním dobrovolným zatčením stvrzuje svoje mučednictví. Při jednom ze zadržení na začátku se dostane deník jednoho z dvojice k učiteli hudebky, který dělá pro policii překlad, ten pak dá dvojici (po přečtení textů) příležitost začít rapovat v irštině s jeho starší výbavičkou a tak hoši začnou v garáži mixovat a dávat to dohromady. Má to hodně blízko k věcem jako Trainspotting. Generační komedie/drama. Drogy. Životní postoje a o postoji je vlastně celá ta hudba, film, celej Kneecap. Pohled na nám asi ne tolik známou otázku a místo, co se mi upřímně líbil pro svoji ukázku toho, že umění přesahuje rámec toho, co je politicky korektní, rámec toho, co pseudo-liberálové začnou vždycky protlačovat, že je správné, co je ten korektní image, který budeme předstírat našim dětem, jak se to má vlastně správně dělat... to v dnešní ubrečené realitě, kde každý, jak řekl John Cleese, "jen čeká na to, aby mohl být uražen, protože jim to pak dává pocit morální nadřazenosti" jde cítit o to více. Za pět ani ne tak pro nějakou brilantní filmařinu, nebo scénář, ale právě z principu co a jak to ukazuje a vypovídá o všem, z míst postavených na letitých konfliktech, jak dostat "message" ven, i když ta message nemusí být vždy úplně přesná, čistá, beze skvrn. Mnoho lidí si myslí, že život je sada pravidel a přesně daných instrukcí, ale to je falešná snaha, odbíhání od toho, co je skutečné.  (...) "They want me to lead it." "Of course they do. You're brilliant." "I just don't know if it's me." "Listen. No one is anyone until they are." "Are you still fucking high?" "Aye, a little bit." (...) "This can never work." "Suits me." ... BICEP | GLUE ... Remix Prodigy (...) Téma lásky v tomhle filmu je taky velmi zajímavé, když sledujeme, jak jeden vztah vzniká (a trvá mu to až do konce filmu), další zaniká, protože se cesty dvojice musejí rozdělit a žena sleduje pohyb rtů svého přítele, když je šťastný a chce, aby tohle byla jeho cesta... ale ona k té cestě už nepatří. Vědět tohle a jednat v nesobeckém zájmu, aby mohl ten druhý skutečně žít, to je to. (...) (again) "No one is anyone until they are." (...) "Every word spoken is a bullet." (...) "I reckon everyone's fired enough bullets by now without the need to be shooting any metaphorical ones. Maybe not firing the bullet should be the bullet. Ah, fuck it. I don't know. I mean, we didn't set out to be bullets or guns. But when did bullets ever set out to be bullets? They just are. Waitin', hopin' to be unleashed into the world. To find their velocity. We'd found our velocity." (...) "Stories are built from language. Nations are built from stories. This is our story." Každých čtyřicet dní na Zemi zanikne jeden domorodý jazyk. (11.09.2024) (méně) (více)