Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (171)
DJC-8, u mě #3. Snad nejlepší seminář (Sám uvádíte, že je to čistě rozlišovací označení. Tak proč zrovna my jsme béčko?), můj oblíbený hudební motiv, hry trochu líné, ale Vizionář patří mezi "nejkultovnější". Karel si v Praze vesele popelaří a mně hodíš na hřbet takovej majetek! Posel světla je méně známý, jelikož se nedostal na LP, ale i on nabízí pár pěkných míst (Byl jsem jednou v jeho divadle. Stačí mi to na celý život.). ... a na shledanou. Na shledanou ()
Vzhledem ke svému studiu v Tanvaldu je pro mě tohle představení taková srdcovka. Cimrmanovci ji přijíždí každoročně předvést a vždy je to paráda. Je to navíc trochu raritka, dostává se nám dvojí porce jak přednášek, tak také her. Ta první, hra z budoucnosti, je roztomile zábavná. Druhá, Vizionář, je trochu kratší, ale o to zajímavější. Také zábavná, ale Smoljakův závěrečný úsměv do publika při jeho "nashledanou" je zlehka strašidelný. Skvělé představení. ()
Předně - opět hodnotím jen v rámci cimrmanovských her (jinak by to byl plný počet v porovnání se vším ostatním :) Dva semináře a dvě hry v jednom mi ani tak nevadily, lepší než natáhnout každou část na celé představení na úkor zbytečných trapností, takhle je to hezky vyvážené. Semináře jsou super, ale samotným hrám občas něco sem tam chybí. Možná za to může zase absence pana Svěráka, který prostě "cimrmanům" dodává tu správnou šťávu.. I přes to je ale rozhodně na co se koukat a (opravdu) vtipných hlášek je zase kupa :-) ()
Další Cimrmanovská nálož. Tentokráte pro mě zajímavý hra už jenom kvůli prostředí a vyprávění filmu Nejistá sezóna. Vždy jsem si tím pádem myslel, že jde o skvělý kus. Co si ale budeme, ty semináře jsou originální a skvělý nápad, ale z celého představení to bývá nejslabší část. Zvlášť když vlastně máte seminář, po něm následuje krátká inscenace, poté seminář a další inscenace. Je to jako pít projímadlo s vodou, ale není to díkybohu takové utrpení. Samotné představení Vizionář je prostě skvělé. Má vše co potřebuje a nádherně to spolu funguje. Stále je tam problém v tom, že ze více jak sto minutové hry se bavíte v celku krátký čas. Z úcty k tradici... ()
Jednoduchá, ale zábavné dílo Divadla Járy Cimrmana (nutno podoknout, že mám nahrávku z roku 1997). Dva semináře, zabívající se pobytem járy Cimrmana v podjizerské obci Liptákov, kam údajně přišel roku 1902 a nechtělo se mu hned jíti pryč a dvě jeho krátké hry, zde nalezené: Posel světla o bezcitném pokroku, který se snaží smést i své nejbližší, a Vizionář, který nejednoznačně varuje před válkou a nástupem komunistů k moci. Čtyři herci vystačí bohatě. Vynikající Miloň Čepelka v roli matky ve hře první a v roli zvídavého uhlobarona Ptáčka ve hře druhé. Neméně výborný Jaroslav Weigel v roli trochu nechápavého otce ve hře první a v roli věštce Hlavsy ve hře druhé. Užívající si Ladislav Smoljak v roli bezcitného Standy ve hře první a v roli smrtky ve hře druhé. A Petr Brukner v roli domácího mluvícího Artura ve hře první a v roli Františka, syna Hlavsy, ve hře druhé. Určité ubíhání do jakéhosi puberťáckého humoru je včas zastaveno a celkově to působí velmi dobře a nesmírně zábavně. Navíc takový univerzální ptakopysk je zvíře velmi užitečné. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
- Legrační slovo „štrajchpudlíci“ ve hře „Posel světla“ je skutečné, jednalo se o dětské pomocníky v tiskárně kartounů. Jakub Arbes napsal sociální román „Štrajchpudlíci“. (sator)
- Miloň Čepelka, který v té hře hrát nechtěl, se do hry dostal kvůli tomu, že v roce 1977 opustil divadlo Oldřich Unger a rok nato emigroval do USA. A tak Miloň Čepelka hrál dvojroli otce a Hlavsy. Druhá změna rolí proběhla po smrti Jaroslava Vozába v roce 1988, kdy hrával Miloň Čepelka dvojroli po Ungerovi i Vozábovi. Až v roce 1994 nahradil Miloně Čepelku v této dvojroli Jan Hraběta a od té doby hraje Miloň Čepelka jen matku a uhlobarona Ptáčka. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama