Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
Nechci prozrazovat, ale ten dějový zvrat, co ke konci přijde, za to by se nemusel stydět ani některý z moderních seriálů. To propojení Cimrmanovy fiktivní hry s ústavem pro přestárlé, bylo naprosto geniální. "Křivý nožičky, na zádech číslo, oni vypadaj jako fotbalisti." Po zdařilém semináři nás soubor obohatí zpěvem Elektrického valčíku a pak to přijde. Jedno z nejlepších představení. "Ruce na deku. Obě!" ()
„Střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud…“ Moje první seznámení s géniem. A rozhodně né poslední. I ale po letech moje možná zcela nejoblíbenější. Přednáška je jedna z nejlepších a samotná hra má skvělou pointu. Navíc dědkové a bába jsou parádní postavy. „Třetí defenestrace. Vyhodili ho z okna. Tůnu… - Tunu? Tolik toho snad nebylo!“ (88 %) ()
Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! ()
I tento Cimrman je případem, kdy úvodní seminář je zábavnější než samotná hra. Ovšem pokud bych měl srovnat třeba s Poslem z Liptákova, tak ani v besedě se tentokrát nepodařilo nastolit (a hlavně udržet) pravou cimrmanovskou zábavu a pokud k tomu připočítáme slabší hru, tak hodnocení zůstaně jen tak na půl cesty. ()
Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- V tomto představení je možné vidět, jak mlynář několikrát vstoupí do dveří dříve, a nakonec zase později. I přesto, že tato scénka neměla nějaký silnější hlubší význam, ve hře se před revolucí neobjevovala. (mnaucz)
- V přednášce, kde se vysvětluje význam slova herberk, je řečeno: „To není jako tady docent Weigel, který se před představením oholil, umyl zasypal...“ Toto byla původně narážka na Jaroslava Vozába, který byl až přehnaně čistotný. „To nebylo vždy v textu, to byla improvizace z mé strany,“ říká Zdeněk Svěrák. „Prostě mě to napadlo a řekl jsem Pavlovi, že by to mohl zkusit říct. Nakonec to mělo úspěch a Jarouškovi to nevadilo.“ (mnaucz)
- Po revoluci se žádná hra nezměnila až právě na Lijavec. V něm prakticky se všechno vrátilo do původního stavu až na pár výjimek. Např. když na konci Vrchní Inspektor všech starobinců říká, že vyhynuli Pihrtové, tak to tam vráceno nebylo, avšak třeba to, že „provokační anekdota“ bylo nahrazeno za„"návnada pro lidové vrstvy“ nakonec ve hře zůstalo. A ještě ve hře byl původně seminář „Cimrmanův názor na sex,“ který sám o sobě zakázán nebyl, ve hře nakonec nezůstal. Zřejmě proto, že se autorům přestal líbit. (mnaucz)
Reklama