AloeB

Až budu velký, chci být Djimon Hounsou! Ne vážně, na cokoliv se dívám, tak tam ten týpek je, ideálně v nějakém luxusním kostýmu. Jsou to sice většinou sračky, Eragon, Rychle a Zběsile, Artuš, Sedmý syn, Marvel, King's Men nebo Shazam, ale to prostě nic nemění na tom, že ten týpek i přes veškerou svoji průměrnost z nějakého důvodu dostal tolik naprosto luxusních rolí. Rebel Moon mi tak zcela subjektivně přijde jako návaznost na jeho linii všemožných braků plných efektů a výrazného vizuálu, nutno však ale říct, že raději bych se podíval na libovolný z výše zmíněných filmů, než abych znovu opakoval tuto verzi tohoto nepochopitelného Snyderova škváru. Tento film je krásnou reprezentací dichotomie mezi napsaným scénářem a konečným filmem, protože jakkoliv se Snyderovi mohlo zdát, že to na papíře vypadá cool, tak ve filmovém zpracování je to přes všechny efekty a herce nezáživná břečka, která si hraje na své kvalitnější blockbusterové bratříčky, ale která zároveň nevyvolává žádné emoce. Přehlédněme zmatený vizuál, z nějž by jistě tvůrci kostýmů v Robinu Hoodovi (nechť se škvaří v pekle) ustříkávali, tak film i přes znatelnou inspiraci ve Star Wars, Sedmi samurajích, Sedmi statečných a jiných, historických, sci-fi nebo fantasy si dle mého chce brát z nekorunovaného krále epického fantasy filmu - zcela překvapivě z Pána Prstenů. Tohle tvrdím jednak proto, že jsem v životě nic jiného neviděl, jednak proto, že různými technikami se Snyder pokouší navodit obdobnou atmosféru osudového a napínavého válečného střetu: bitva ušlechtilých venkovanů proti nenávistné čistě zlé přesile, idealizace venkova a agrikultury, zapojení (rádoby) líbivých písní (Djimon Hounsou si mohl zazpívat, vole) na navození atmosféry, řeči o tom, že se blíží konec a samozřejmě epická deus ex machina na konci bitvy. Oproti zmíněnému králi epického filmu a vlastně velké části zdrojů inspirace pro Rebelské měsíc však výše zmíněné scény nevyvolávají žádné emoce, i přes kvalitní herce, hudbu a vizuál nedovedou svůj text prodat. Vrcholem je pak zmíněná deus ex machina, která je v duchu ostatních současných záchran na poslední chvíli naprosto bez vybudování a objeví se na poslední chvíli. V Pánu prstenů jsou scény jako příjezd Rohirů do Helmova žlebu nebo k Minas Tirith budovány celým snímkem, často je v emocionálních scénách zdůrazňována nutnost pomoci, beznaděj obránců a neřešitelnost situace. V moderních bitvách přichází pomoc na konci pravidelně, nikdy však ne s takovým budováním jako v případě výše zmíněného snímku. Příkladem budiž Bitva bastardů z toho seriálu, jehož jméno se nesmí vyslovit, kde nějaké vojsko dorazí prostě jen tak, prostě se jen tak objeví (jistě, bylo tam budování tím dopisem v předchozí epizodě, ale já mluvím o budování z hlediska scén, v nichž záchranu očekáváme). Stejný případ je i Rebel Moon, kde je ona záchranná flotila jedno velké WTF. Mimochodem, poslední výborně vybudovaný deus ex machina pochází překvapivě z těch Marvelů, kde v Endgame nezdolnému, ale de facto prohrávajícímu bojovníkovi s víkem od popelnice a latexovým oblečením přijde na pomoc kavalkáda jiných obskurních postaviček - i přes tohle všechno ona atmosféra funguje a divák cítí zadostiučinění. Navzdory oprávněně kritickému hodnocení však s nadšením očekávám onu adult slibovanou version Rebel Moon a to minimálně ze dvou důvodů - jedním z nich je Sofia Boutella a druhý Ed Skrein (v rámci zcela nevhodné objektivizace zmiňuji herce viditelně obou pohlaví, nutno však říct, že mě přitahují oba - jedna kvůli Climaxu, druhý kvůli Deadpoolovi), protože jakkoliv bude i tato verze zcela zřejmě sračka, tak to alespoň bude mít jisté přidané hodnoty. Což v konečném důsledku tomuto snímku ubírá, protože nám již podruhé nabídl Snyder nekompletní příběh a další verzí nás jen připraví o více času. A vzhledem k tomu, jak špatně je film napsaný navzdory tomu, kolik peněz do něj muselo zřejmě jít, tak nás drahý Zack Snyder neokrádá jen o čas, ale i o potencionálních x možných kvalitních filmů, které by mohly být natočeny namísto tohoto. Což si v konečném důsledku zaslouží méně než odpad.

Musím se přiznat, že v tomto případě svého oblíbeného režiséra asi ocenit nedokážu. Přitom jde o jeho typický film, citlivý, ženský, barevný, tlachavý, postavený na postavách, nikoliv na čemkoliv, co se děje. Ale možná to mě právě dohnalo. Že jakmile mě postava příběhu v Almodóvarově filmu nezaujme, nedovedu ji řádně ocenit. Skutečně mě navnadil hlavně prolog, rozhovor ženy s doktory o synu s mozkovou mrtvicí, jehož orgány by mohly pomoci jiným pacientům. Zatímco to píšu, možná pozoruji, co pro mě Pedro udělal špatně. Navnadil mne typickou svoji paradoxní tematikou a následně jí nahradil spisovatelkou, jíž nejdou vyzout boty. Ne že by nebyla nosné téma, spisovatelský pseudonym, vztah s kamarádem a návrat do rodné vsi, to vše bylo kouzelné. Jotu Soy de la rica Ribera si připisuji na seznam folklorních skladbiček z Kastilie. Ale celek pro mne nefungoval.

Největším hříchem tohoto filmu je, že mi neprodal Audrey Tautou! Já bych se mohl samozřejmě zamýšlet nad tím podivným gulášem vzniklým z nepravděpodobné situace, v níž se John Turturro nostalgicky vrací ke své (asi co já vím) nejznámější roli, kterou vsazuje do děje mých milovaných francouzských Buzíků s mladým Depardieum v hlavní roli. Ale to asi není problém, protože ostatně remaky, byť zbytečné, se dějí a těm kvalitním to nelze vytýkat. Ale toto naštěstí není kvalitní není, toto je spíš smutné, protože ostatně převádí již tak kontroverzní filmeček do mnohem sensitivnější doby a v konečném důsledku jej dělá ještě trošku růžovějším. Pochopitelně byly momenty které mě bavily, jmenovitě třeba dosažení orgasmu nebo karma v podobě krádeže poničeného auta, ale abych byl upřímný, protagonisté hranými dvěma slizkými důchodci mi volnomyšlenkářský zločinecký příběh neprodali natolik jako ti dva mlaďoši z francouzského originálu. Nehledě na to, že podhůří Alp mi přijde pro takovou blbost mnohem přirozenější prostředí než drsné (asi) americké hranice s Mexikem plné Mechikánců a Portorikánců - což mě jen v závěru vede k zamyšlení, že druhé jmenované prostředí mnohem víc pociťuji jako drsné vážné místo, a tak mi jde velmi náročně prodat útěk na kolech s ustřelenými koulemi nebo vhození holky do jezera, aby se z orgasmu schladila.