Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
DJC-9. Hra z jejich vrcholného období, ale trochu méně známá, protože pro svou "bořitelskou" tematiku narazila na cenzuru (náhoda?) a řadu let se nesměla hrát. Seminář je pojat netradičně jako "beseda o hře" (ovšem aniž by ji publikum předtím vidělo), a je to ku prospěchu, patří mezi ty nejlepší. (Na audio výběru chybí jeden z jeho vrcholů, "tvorba anekdot".) Hra je sice také vtipná, ale působí (hlavně na audiu) poněkud zmateně a chvílemi nějak tuchne. Pane inspektor, otevřte okno! ()
Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! ()
"Možná si říkáte proč já taky nepřemýšlím. To je proto, že já to organizuji..." Seminář o Cimrmanově působení ve starobinci je vskutku k popukání, ale i samotná hra s Járou Cimrmanem přímo na scéně, v níž zazní pár protihabsburských anekdot (o Frantovi Pepovi jedničce) mě dost pobavila. Nějak mi nepřišlo, že by to bylo tak slabé, jak to zde někdo píše. Ač po shlédnutí dalších her DJC asi uznávám, že jsou i lepší hry. ()
Seminář patří mezi absolutní TOP, taky je velmi zajímavé, jak moc byla tato hra cenzurována, upravována a dřív i zakázána. Herberk a Vymýšlení anekdot jsou extrémně silné a zábavné části, ale samotná hra už se spíše jen táhne. "Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím... to je tím, že já to organizuji." (...) "Na slepé koleji..." (...) "A dál?" "No dál... já to dál ještě nemám..." (...) A nevadí, když to bude takové pánské košilaté...? Na slepé koleji stojí už měsíc vagón plný pánských košil...(...) ...ještě je nechytili." (...) "Ale já nejsem Karel. Karel je tady Alois." ____ 72% (1982) ()
„Toto nevelké městečko vynikalo v Rakousku pouze ve dvou směrech: byla tu největší továrna na dynamit a také největší sirotčinec.“ „Ale záhy zjistil, že se problematika starobince a sirotčince v mnohém shodují: jeho dotazníková anketa připravená původně pro sirotčinec to také potvrdila, ukázalo se například, že všichni chovanci ústavu pro přestárlé jsou v současné době bez výjimky sirotky!“ „Hrabě Bohumil: Byl jsem hrabě a vlastnil jsem veliké panství. Ale chudoba mých poddaných mě tak dojímala, že jsem jim chodil pomáhat robotovat na svých polích“. Krásny prídavok – Elektrický valčík. Skvelý seminár, o niečo slabšie predstavenie. Ale! V tejto hre som pochopila, aká sila je spolupracujúce publikum. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- I přesto, že Petr Brukner na tomto záznamu hraje roli Mlynáře, již od roku 1992 ho bylo možné vidět i v roli Aloise Formánka. Důvodem tohoto obsazení bylo, že v roce 1988 zemřel Jaroslav Vozáb a na roli Aloise Formánka (kterou Jaroslav Vozáb hrával) byl Jaroslav Weigel sám. Dvě představení odehrál Andrej Krob, ale alternace z toho nakonec nevznikla. Nakonec se do této role 11. října 1992 nechal obsadit Petr Brukner. I přesto si však dlouho roli Mlynáře držel. Až později ho v této roli nahradil Marek Šimon. (mnaucz)
- Ministerstvo výživy připomínalo Ministerstvo vnitra (MV) a proto muselo být nahrazeno Ministerstvem zdravotnictví (Kulmon)
- Narážka na Jaroslava Weigela, že se ohlolil, umyl, zasypal atd. ve skutečnosti patřila Jaroslavu Vozábovi, který o sebe přehnaně pečoval. (Kulmon)
Reklama