Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
"Cimrman se rozhodl udělat v procesech pamatování a zapomínání jednou provždy pořádek. Přímo určil, kterou látku si mají zapamatovat a kterou mají zapomenout." Tak to je ta slavná pomněnka a zapomněnka (rakousky Vergiss mein nicht und nich vergiss mein nicht). Separace průtokových poznatků je prostě dokonalá, stejně jako filozofie externismu či důkaz, že světlo rychlejší než zvuk. Mám prostě Cimrmana pedagoga rád a občas zajdu na jeho výuku. Jsem ten debil, co sedí vedle blbečka Veškrni ve čtvrtý řadě u okna a pitomě se směje. ()
Na den je tomu dnes přesně 8 dní, co jsem Cimrmanovi odolával, nakonec jsem se přece odvážil a vůbec mě nezklamal, i když "tady máme jeden ošklivý... nepěknou věc". Pobavil jsem se jak u semináře, kde doc. Weigl předváděl použití telefonu, ale i u činohry, kde mi v hlavě utkvěla Svěrákova etuda: "Hrdlička..., Hrdlička..., no tak... (předvádí, aby předsoupil před třídu, zjistí, že on nemá zájem a poodstoupí)...no počkej, ty hajzle!". Ještě by to chtělo, aby některá látka ve školách byla tříděna do dvou témat "vergesmeinnicht - nichvergesmeinnicht" nebo Weiglovo úžasné podání poučky, že světlo je rychlejší než zvuk. ()
Tak mám za sebou svého prvního Cimrmana. Ono jde vlastně o dvě představení spojená ústředním motivem školství, obě dosti vtipné. Zvlášť, že tahle hra sází na běžící roubíky je fajn. I když v rámci druhé části v té zřejmě pak už satiře, kdy se role sluha-pán postupují a postupují, to je snad jediná výtka. Naopak výborně pobavil Smoljak s Josefem Říhou v druhé části a pak věčné komolení věc/případ. Napadla mě ještě druhá výtka - absence kvalitního závěru, závěrečné krmení mi nepřišlo hodné takové docela kvalitní hry. ()
Z audio verze jsem byla naprosto nadšená a fakt jsem byla smíchy v křeči. DVD už mě trošku zklamalo, ale vůbec to neubírá na hodnocení, protože dát Vyšetřování ztráty třídní knihy jen pouhé 4*, to bych si v životě neodpustila. Už jen proto, že sama se možná budu řadit mezi pedagogy a "profesionalita" třídního učitele a pana ředitele mě prostě dostaly do kolen. "Vždyť je to tady samý debil, blbeček, debil, blbeček. Jen poslední lavice je výjimka tam sedí 2 blbečci vedle sebe." Jednoduše geniální. ---> vždy, když přijde někdo u nás do sborovny se slovy "Neviděli jste třídní knihu osmáků?", mám na jazyku větu "Ale vždyť my ji, chlapci, hledáme již sedmým rokem.":-) ()
Z počátku je tu pár opravdu pěkných vtípků, které jsou však buď totálně zabity neustálým opakováním, které se po osmém zopakování stává velmi trapné, jiné jsou jen nastíněny a nevyužity na maximum (což je pro mě osobně už jen holý fakt diváků jako žáků... mohlo to být zajímavěji propracované). Osobně jsem se bavil vcelku málo, na to jak je tento počin hodnocen diváky i milovníky Divadla Járy Cimrmana a tak musím s hodnocením dolů. V pozdější fázi hry mi už přišla pramálo vtipná nebo snad zajímavá a to i přes skvělého Svěráka a Smoljaka. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (12)
- Původně třída 7.C, o které mluví učitel (Zdeněk Svěrák,) nebyla na školní exkurzi v pivovaru, ale na řepné brigádě. Avšak když hra měla v roce 1972 obnovenou premiéru a byla začleněna do Cimrmanovy doby, tak byl tento vtip změněn. (mnaucz)
- Zdeněk Svěrák vzpomíná, že se jednou stalo, že mu na jeviště přinesli třídní knihu, kterou ve hře hledá. „Nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem řekl: ‚To není ona. To jsou blbé vtipy,‘ a jelo se dál. No a nakonec jsem se rozhodl, že když někdo přinese třídní knihu, tak řeknu: ‚Děkuji tomuto poctivci, můžete jít domů,‘ a zavře se opona.“ (mnaucz)
- Seminář, kdy se Zdeněk Svěrák zmíní o konferenci „Dědicové Komenského“, je vytvořen na motivy semináře ze hry „Domácí Zabijačka“. Vidět ji můžeme na záznamu výročního představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
Reklama