Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
Hodně příjemně zábavné divadlo. Přednáška nám objasňuje význam Járy Cimrmana jako pedagoga, jeho praktické zkušenosti z učitelování v Haliči, jeho převratným dílům v této oblasti s průtokem, oživlým dřevem. Dokonce se dotkne jeho filozofického směru extermismu, při kterém se klasické pojetí staví na hlavu. Samotné představení je velmi zábavné s krásnými hereckými výkony. Učitel (skvělý Zdeněk Svěrák), ředitel (dobrý Ladislav Smoljak), inspektor (Jaroslav Weigel) a zemský školní rada (skvělý Miloň Čepelka, i když neřekne ani slovo) přichází postupně na scénu, aby se oklikou věnovali vyšetřování ztráty třídní knihy, ztracené už sedmý rok. Vidíme zjišťování skutečnosti chlácholením, i řevem, přehnaný respekt podřízených k nadřízeným a určitou absurditu a směšnost zkostnatnělosti školního vzdělávacího systému. Je to nádherné představení, které pohladí. ()
Seminář, ač zábavný, zdál se mi tentokrát spíše než inteligentní, blíže situačnímu humoru. Jako kdyby si předešlý Akt pro rok 1967, kdy obě tyto první cimrmanovské hry vznikly, utrhl téměř všechno pro sebe. Jedinou vyjímkou je Smoljakova část o filozofii. "The ping pong with the words." (...) "Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen. A my nevíme nic." Ačkoliv se cimr-filozofii smějeme a víme, jak je DJC koncipováno a z čeho si dělá legraci, svým způsobem k nám Ladislav Smoljak v těchto částech možná mluví vážně. Během jeho výkladu Bohlen vs Cimrman: "... abychom na konci stanuli před tváří všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To je prakticky buddhismus, velmi inteligentní způsob, jak nazírat na Svět. "V procesu poznání se blížíme k místu, kde věc není. Nedostáváme se k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu sice nevíme nic, ale zato to víme správně." To mi zase trochu nepřímo připomnělo tou inverzí Slavoje Žižka, který má v oblibě (a to rád používám) metodu třetí pilulky pro Nea v Matrixu. Chodíme doleva nebo doprava. Ale co třetí možnost? Co když je špatně celá cesta a ne jen naše možnosti, které z ní vyplívají a které zvolíme? "Ale teď už se opravdu žerty stranou. Už mě to na mou duši žádná legrace." Vedle Frištenského je role ředitele nejtrefnější rolí Ladislava Smoljaka, evidentně v tom chodil. A ta psí hierarchie ve školním systému, nebo obecně v jakékoliv formě systému, je taky pravdivá a úsměvná. Ale ve výsledku je to jedna ze slabších a nudnějších her. Bez Smoljaka prakticky o ničem. ____ 74% (1967) ()
Jedna z nejslabších her Svěráka. Nejulítlejší, jak bylo zapotřebí i socialistické šlechty, což se inženýrům, učitelkám a dalším podobným moc líbilo. Jen na základě absolvování školy už se zařazovali mezi socialistickou elitu. Zaskočilo mě, že tak špatnou a podbízivou hru Svěrák napsal a Smoljak režíroval. ()
Jako každá hra, tak i tahle je vymyšlena opravdu brilantně. Geniální autorská dvojice, jako je (byla) Svěrák - Smoljak, se podruhé už nenarodí. Takže díky za to všechno, čím nás dosud pobavili ... ano, i já jsem tenkrát v anketě o Největšího Čecha hlasovala pro našeho univerzálního českého génia, de facto jsem hlasovala hlavně pro tyto naše umělce, kteří postavu Járy Cimrmana vytvořili a jsem moc ráda, že on opravdu vyhrál! Jinak Hra je protkána spoustou vtipných a trefných hlášek, které tady mí spolukomentátoři napsali přede mnou a já bych se už jen opakovala. ()
Neskutečná energie Zdeňka Svěráka a jeho bezkonkurenčního hraní v minimalistické netradiční hře od Cimrmana. Dokážu si ho snad i představit v nějakém vtipném monodramatu, on by to totiž zvládl na jedničku. Hned za ním stojí Smoljak v roli vtipného skrčka alias pana ředitele. UŽ MĚ TO NA MOU DUŠI ŽÁDNÁ LEGRACE! ()
Galerie (7)
Zajímavosti (14)
- Jedná se o jedinou hru, ve které Ladislav Smoljak alternoval ve dvou rolích zároveň. Nejdříve hrál pouze roli Ředitele – na počátku 80. let ho začal alternovat Jan Hraběta. Na začátku 90. let pak začal Ladislav Smoljak hrát i roli Učitele, která dříve patřila pouze Zdeňku Svěrákovi. (mnaucz)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
- Původně v představení nebyla role „Zemského školního rady“, ale „Ministra školství“. Ke změně došlo v roce 1972, kdy proběhla obnovená premiéra hry „Vyšetřování ztráty třídní knihy“, kdy byla začleněna do Cimrmanovy doby, kdy ministr školství v Čechách nemohl být. (mnaucz)
Reklama