Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
Hodně zajímavý příspěvek do pranice. Už jenom z principu věci, že hra jako taková vypadá zajímavě. Ona i zajímavá je, ale postupem času si vlastně i uvědomíte, že ty vtipy jako takový vám sednou, protože to je založeno na přeafektovanosti a nebo různých pazvucích. Jelikož je toto váš smysl pro humor a děláte podobné kraviny taky, tak se vezete automaticky. Dokážu si představit, že se tento kousek někomu nelíbí, protože když si to tam vezmete, tak celá hra je vlastně o ničem. Tak nějak se jenom vezete na dobré bizarnosti a nějak to vychází. Jsou silnější kousky, možná i slabší. Kdo ví? "To je Josef Říha." - "A to je mi pěkné. Pročpak nevstaneš Zdeňku, když tě volám, co?" ()
No, tohle je celkem povedená hra, vtipná, inteligentní, čmouhy na kráse jí dokáže udělat snad jen občasná lacinost a hlavně závěr. Ten mi připadá docela odfláknutý. Tam se například válí učitel po zemi a nechává se hladit od zemského inspektora. Takovýto typ scény bych ocenil spíš v hrách, o kterých nechci mluvit jako o inteligentních. Jinak ale špica. To se musí vidět. ()
Vymyšlení imaginární idylické postavy českých dějin, která úspěšně fušovala do všech možných věd je výborný tah na branku, co se námětu pro divadlo týče. Cimrman je pan nejdokonalejší teoretik, který však převádí své poznatky do praxe značně komicky a už ona rádoby "suchá" přednáška o jeho výsostné postavě je dobrý materiál pro pobavení, v tomto případě snad i víc než divadelní hra samotná. Ne, že by se jednalo o hru nedotaženou, ale nemohu skrýt jisté zklamání... Její tři části jsou si až příliš podobné a závěr vyloženě neuspokojivý. Svěrák jako pes - to už nemá úroveň, ani jasnou pointu, takže tentokrát trochu přísnějí - 7/10 ()
"Vždyť je to tady jeden vedle druhého samý Debil nebo Blbeček! Se podívejte do zasedacího pořádku: Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe." V případě této hry nám takový pocit, že se nám tu "stal takový... nepěkná věc!” Celé se to podobá absurdnímu divadlu, kdy se některé repliky i chování jednotlivých postav jen pořád opakují. Jen jednou je na scéně třídní učitel s ředitelem, pak se k tomu přidá školský inspektor a nakonec pak i zemský školné rada. Nevím, ale úplně mi toto nesedlo. Seminář je oproti tomu určitě lepší. ()
Jako každá hra, tak i tahle je vymyšlena opravdu brilantně. Geniální autorská dvojice, jako je (byla) Svěrák - Smoljak, se podruhé už nenarodí. Takže díky za to všechno, čím nás dosud pobavili ... ano, i já jsem tenkrát v anketě o Největšího Čecha hlasovala pro našeho univerzálního českého génia, de facto jsem hlasovala hlavně pro tyto naše umělce, kteří postavu Járy Cimrmana vytvořili a jsem moc ráda, že on opravdu vyhrál! Jinak Hra je protkána spoustou vtipných a trefných hlášek, které tady mí spolukomentátoři napsali přede mnou a já bych se už jen opakovala. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (14)
- Zdeněk Svěrák vzpomíná, že se jednou stalo, že mu na jeviště přinesli třídní knihu, kterou ve hře hledá. „Nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem řekl: ‚To není ona. To jsou blbé vtipy,‘ a jelo se dál. No a nakonec jsem se rozhodl, že když někdo přinese třídní knihu, tak řeknu: ‚Děkuji tomuto poctivci, můžete jít domů,‘ a zavře se opona.“ (mnaucz)
- Původně třída 7.C, o které mluví učitel (Zdeněk Svěrák,) nebyla na školní exkurzi v pivovaru, ale na řepné brigádě. Avšak když hra měla v roce 1972 obnovenou premiéru a byla začleněna do Cimrmanovy doby, tak byl tento vtip změněn. (mnaucz)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
Reklama