Reklama

Reklama

Vyšetřování ztráty třídní knihy

(divadelní záznam)
TV spot
Česko, 1997, 95 min

Obsahy(1)

V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (282)

Devadesát Dva 

všechny recenze uživatele

Seminář, ač zábavný, zdál se mi tentokrát spíše než inteligentní, blíže situačnímu humoru. Jako kdyby si předešlý Akt pro rok 1967, kdy obě tyto první cimrmanovské hry vznikly, utrhl téměř všechno pro sebe. Jedinou vyjímkou je Smoljakova část o filozofii. "The ping pong with the words." (...) "Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen. A my nevíme nic." Ačkoliv se cimr-filozofii smějeme a víme, jak je DJC koncipováno a z čeho si dělá legraci, svým způsobem k nám Ladislav Smoljak v těchto částech možná mluví vážně. Během jeho výkladu Bohlen vs Cimrman: "... abychom na konci stanuli před tváří všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To je prakticky buddhismus, velmi inteligentní způsob, jak nazírat na Svět. "V procesu poznání se blížíme k místu, kde věc není. Nedostáváme se k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu sice nevíme nic, ale zato to víme správně." To mi zase trochu nepřímo připomnělo tou inverzí Slavoje Žižka, který má v oblibě (a to rád používám) metodu třetí pilulky pro Nea v Matrixu. Chodíme doleva nebo doprava. Ale co třetí možnost? Co když je špatně celá cesta a ne jen naše možnosti, které z ní vyplívají a které zvolíme? "Ale teď už se opravdu žerty stranou. Už mě to na mou duši žádná legrace." Vedle Frištenského je role ředitele nejtrefnější rolí Ladislava Smoljaka, evidentně v tom chodil. A ta psí hierarchie ve školním systému, nebo obecně v jakékoliv formě systému, je taky pravdivá a úsměvná. Ale ve výsledku je to jedna ze slabších a nudnějších her. Bez Smoljaka prakticky o ničem. ____ 74% (1967) ()

RomanHyde 

všechny recenze uživatele

Komunikace s publikem a jeho obsazení do role žáků je výborný nápad, udržuje publikum v pozornosti a vtahuje ho do hry. Přednáška je vynikající, hra je velmi velmi dobrá. Ze hry vychází ponaučení že kantořina je vlastně diagnóza a k lektorům bychom měli být soucitní :) Asi nejlepším zážitkem jsou pro mne vstupy Ladislava Smoljaka v rámci přednášky :))) ()

Reklama

Radiq 

všechny recenze uživatele

Nejvíc se mi líbí hláška "Učí se dobře, to nemohu říct." Ale úplně jsem zapomněl, že se to v představení tolikrát opakuje. Pak se to totiž stává čím dál tím míň vtipným. Ono celkově ta hra začne být trochu hluchá od té doby, co se objeví školní inspektor. Sice pak ještě nastoupí Miloň Čepelka coby úplně úchvatný zemský školní rada, ale děj už je v té době prakticky u konce. Hm, u konce, kterej v podstatě ani není pořádnej konec - je to dost utlé, tak najednou. Přednáška standardně dobrá s hromadou vtipů a narážek. Potěšilo mě další rozšíření filozofie externismu i celá ta pedagogická Cimrmanova šesterka. Celé to představení je prostě legendární. Akorát jsem se někdy divil, že některé parádní hlášky se u obecenstva nesetkaly s nějakou větší salvou smíchu. Ale to nevadí, mě se to prostě líbilo a vždy líbit bude. "Jste tupá odporná deprimovaná hovada." nebo "Vždyť já vás mám rád. Proč myslíte, že tady na vás řvu?", chchch ()

ABLABLABLA 

všechny recenze uživatele

Moje nejoblíbenější inscenace od divadla Járy Cimrmanna. Myslím, že sálodlouhý komentář není třeba, jelikož tomuto divadlu naprosto nic nechybí. Obsahuje vše, co jsem od intelektuálního humoru čekala. Herci alias neherci jsou výborní. Takže už jen dodám můj oblíbený výrok. "Hodní chlapci?! Tady je to jeden vedle druhého debil nebo blbeček! Debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček. Jedině támhle vzadu, tam je světlá výjimka, tam sedí dva blbečci vedle sebe." ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Vymyšlení imaginární idylické postavy českých dějin, která úspěšně fušovala do všech možných věd je výborný tah na branku, co se námětu pro divadlo týče. Cimrman je pan nejdokonalejší teoretik, který však převádí své poznatky do praxe značně komicky a už ona rádoby "suchá" přednáška o jeho výsostné postavě je dobrý materiál pro pobavení, v tomto případě snad i víc než divadelní hra samotná. Ne, že by se jednalo o hru nedotaženou, ale nemohu skrýt jisté zklamání... Její tři části jsou si až příliš podobné a závěr vyloženě neuspokojivý. Svěrák jako pes - to už nemá úroveň, ani jasnou pointu, takže tentokrát trochu přísnějí - 7/10 ()

Galerie (7)

Zajímavosti (14)

  • Hrací skříň, kterou má Inspektor (Jaroslav Weigel), byla vytvořena na tělo Oldřich Ungerovi, který hrál roli Inspektora a byl dost silný na to, aby ji unesl. Když ho Jaroslav Weigel začal alternovat, měl dlouho problém hrací skříň unést. (mnaucz)
  • Jedná se o jediné představení z repertoáru Divadla Járy Cimrmana, ve kterém nikdy nehrál Petr Brukner. V představení 30 let Divadla Járy Cimrmana (1997) přednesl Petr Brukner přednášku zásady Posilování nenávisti k potkanům, která byla později v představení nahrazena zásadou oživlá dřeva. (TomasSlach)

Reklama

Reklama