Anička s lískovými oříšky

Zajímal mne námět pana Vladislava, kterého jsem znal i osobně. Paní Konášová vytvořila ovšem své rutinní dílko. Ano, dialogy to jsou a říkat se to dá dobře,ale jsem si skoro jist, že jeho jazyk jaksi ... vymizel.  Linda Rybová je dobrá,, pan Čenský je ... pan Čenský, sošný, krásný a umí hezky vyslovovat dialogy. Paní Brejchové pohádka nějak neseděla, přijde mi nečekaně nevýrazná,. Ovčí hlava chápu, že může dítě vyděsit hodně a utkvět v paměti, hodně i dalších triků, draků, pohár zapomnění a podobné prvky. Možná pro dítě až moc. Takže není to průšvih, ale zase ne moc. (01.03.2024)

Tahle pohádka mě v dětství minula, takže jsem konečně viděla tu hrůzu, ze které moji vrstevníci nespali :). Pro menší děti je rozhodně nevhodná, řadila bych ji k temnějším pohádkám, které točil například pan Ráža, bez humoru, se strašidelnou hudbou. Proklamovaná ovčí maska je skoro přes čáru, některé dialogy nechtěně úsměvné, ale bavila mě Brejchové záporná role a sympatická byla taky postava Aniččiny sestry. Na časté reprízy to ale nevidím. (30.10.2021)

Nosný námět Jana Vladislava se spolupodílel víc než vydatně na poměrně vydařeném úspěchu tohoto pohádkového dílka s hororově půvabnými rysy. Připomíná tak - řekl bych, že i docela nenásilně - staronovou skutečnost: že pohádky nejsou, jak se traduje, prvotně pro děti, ale naopak pro dospělé. Žánrově je ANIČKA posunuta výrazně směrem ke klasické lidové pohádce předminulého století s celou řadou bájeslovných-mytologických prvků. Odpovídá tomu jak podání tajemné tvrze-hrádku uprostřed lesů, tak prostředí podzemní říše víl i použité poměrně hojné symbolické prvky lískovými oříšky počínaje a pohárem zapomnění konče. Nad úroveň současné české pohádky ANIČKU dále povznáší herecké výkony, které bez výjimky nejenže zvládají herecké řemeslo, ale pohybují se i nad touto úrovní. Z celého děje, promítání je cítit chuť, se kterou se herečtí protagonisté podjali svých úloh. Zvlášť zajímavou roli - ve své filmografii zcela neobvyklou - tu hraje Jana Brejchová. Pohádkový děj má navíc svůj druhý alegorický plán, kterým je předlistopadová totalita symbolizovaná velmi volně právě již připomenutým pohárem zapomnění a na něj navazujícím problémem pamětii i dost průhledným symbolem ovčí hlavy. ANIČKA jak svou nechudokrevnou výpravou, tak slušně zvládnutým scénářem nesporně tvoří jedno z přechodových děl mezi pohádkovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let na jedné a tvorbou současnou (pomathéovskou řekl by režisér Zdeněk Zelenka). V jednom má většina komentářů pravdu: není to pohádka pro děti, ale pro dospělé. Nejen děti se totiž bojí tak rády. (06.12.2008)

Celkem nechápu zdejší nízké hodnocení... Této pohádky jsem se jako dítě neskutečně bála. Fakt, ta maska, ta atmosféra, vůbec ty zlé postavy byly na můj vkus ultrazlé a nechutné k zbláznění. Když to ale srovnám s tím, co vzniká teď, nemůžu nevyzvednout celou nosnou myšlenku Aničky, podtext se blíží až kamsi k Erbenovi a jeho pojetí osudu, mýtu a zla. Vsadím se, že všichni hodnotí nízko proto, že se toho jako děti děsně báli :-D (04.05.2010)

Tematicky a dějově je to jako přes kopírák. Je tam samozřejmě pár změn, aby to netlouklo do očí. No, herci také nehráli pořádně a já se nemohl dočkat konce. Ale i ten naštěstí přišel, já mohl napsat nulu a život jde dál. Jo a ta závěrečná písnička, hm, hezká, ale že by měla nějak zvláštní slova, to se nedá napsat. (20.04.2019)