Vyloženě rodinná historie

Tak jako...toto je dosti povedená inscenace, která určitě vítězila v soutěži o "Zlatý trezor". Rodinná idylka v jednom domě se pozvolna rozjíždí....v druhé polovině se vedení rodiny chopí dva bratři (jeden hloupej násilník a druhej prohnaný lišák), lehkým chvatem ovládnou rodinné finance a zavedou totalitní systémek plný špiclování a udávání. Menšina pracuje a zbytek se ve jménu blaha rodiny povaluje. Paralela na komunismus zcela jasná, v daném kontextu padají moudra k zamyšlení. Závěr je ale zdrcující, neboť jasné je jen jedno, lidé jsou v principu tupé stádo živené bláhovou nadějí, že bude líp. Každý, kdo má koule jim nalhat, že se budou mít fajn, bude zvolen, a všichni na něj budou s nadšením dělat a provolávat mu slávu. Takže je to vlastně zcela současný film. 85% (08.09.2016)

"Já se v životě knihy nedotkla... A to jsem kvůli ní začal číst knihu... Co dybysme se vod těch chybiček distancovali? Smaže se to a pak se necháme zvolit znovu... Jsem šťasten, že se skoncovalo s Pepovými násilnostmi... S hlupákama nejsi povinen hrát poctivě... NEJSI JAKO ONI." No sakra, to byl kalibr. Ono to totiž nejen přesně popisuje totalitu, ale i to, co a jakým způsobem přijde po ní. Dobrý úmysl vedoucí tu k absurdním, tu ke hrůzným koncům. Na alegorie podobného typu byla šedesátá léta úrodná, viz třeba Bílá paní. Tohle je navzdory absenci nadpřirozena ještě absurdnější, ale také drsnější ("Víš kolik facek stojí takový dobrovolný přiznání?" a vůbec všechno kolem Evy). P. S. Škoda, že Kláru Jernekovou nikdy neuvidím jako Lady Macbeth. (09.03.2017)

"Píše se cerel, nebo celer?" - "Celer, proč?" -"No vokopávala jsem celer, celý půl dne, já mám svědomí čistý, já bych se knihy nikdáž nedotkla." - "No tak to tam napiš." - "No." Vtipně mrazivá metafora na úrovní krátkometrážního Nezvaného hosta. Skvěle napsáno i zahráno, ale mohlo to být o trochu kratší. (27.11.2011)

Otto Zelneka to napísal presne, Jaroslav Dudek to ale nakrútil ako televízny film, ktorý síce je aj nadčasový, ale jeho technická kvalita v tom zrejme chladnom a vlhkom trezore utrpela nejaké tie nenapraviteľné škody. Až sa chce poradiť českej televízii, aby s týmto materiálom niečo urobila a dala mu krajší šat. Inak v podobnom zmysle pracoval s takouto synekdochou Aronofsky v matke! o mnoho rokov neskôr. Nemyslím samozrejme ideologicky, ale štýlom zobrazenia niečoho celospoločesnkého v prostredí jedného rodinného domu. Odhliadnuc od tejto alegórie na režim ale môžeme film vnímať aj čisto ako denotáciu, proste ono to podobne takto chodí(lo) aj vo viacgeneračných rodinách, z čoho zase akosi plynule vyplynie, že to tak musí fungovať aj v jednom štáte, respektíve na celom svete. (27.11.2019)

Depresivní podobenství o životě v totalitě, neupřímnosti a strachu, na půdorysu rodiny. Skvěle zvolení herci. Ti dva soudruzi "oblečení v kůži" (Křiváček a Haničinec) se do rolí přímo narodili. Vladimír Menšík, podle mě, v jedné z nejsilněji podaných rolí. Zelenka s Dudkem natočili obraz života v táboře míru, z ranku Kachyňova Ucha. (30.05.2021)