Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Otto ZelenkaKamera:
Adolf NavaraHudba:
Luboš FišerHrají:
Bohuš Záhorský, Ladislav Křiváček, Petr Haničinec, Jan Tříska, Vladimír Menšík, Míla Myslíková, Slávka Budínová, Klára JernekováObsahy(1)
Příběh jedné obyčejné rodiny, který nenechá nikoho na pochybách, že z prostoru privátního míří k obrazu společenskému, k absurditám doby, ovládané totalitní mocí… Satirická komedie zobrazuje situaci jedné rodiny po imaginární válce, dobu, kdy dosavadní morální hodnoty byly otřeseny. Na půdorysu obyčejné rodiny autor O. Zelenka satiricky portrétuje situaci společnosti, kde se ujímá moci násilí a mazanost. Televizní komedie vznikla brzy po sovětské okupaci. Rychle byla napsána, rychle natočena režisérem J. Dudkem, jenž opřel svou koncepci o skvělé výkony předních herců – B. Záhorského, V. Menšíka, J. Třísky, P. Haničince, L. Křiváčka, M. Myslíkové, S. Budínové a K. Jernekové. Televizní premiéru měla mít v dubnu 1969, byla ale zakázána. Měla ovšem i štěstí, neboť nebyla natočena na magnetický záznam, ale na film, takže příkaz vymazání ji minul. Skutečné premiéry se dočkala až po více než dvaceti letech v roce 1990. (Česká televize)
(více)Recenze (70)
jedním slovem výborné. Občas to sice naráží na limity dané pouhou televizní inscenací, ale charaktery a jejich jednání jsou vykreslené naprosto dokonale - nejenom "zlý" Haničinec, ale Menšíkův rychle zpracovaný donašeč ohánějící se lidskou důstojností, nebo nejistý Tříska později manipulovaný velice šikovnou manželkou Jernekové - no prostě lahůdka, ze které mrazí. ()
Škoda, že se dlouhou dobu ve filmu vlastně nic neděje a sledujeme celkem nudnou divadelní hru. Ke konci už začíná atmosféra krásně houstnout a rázem je z toho povedená alegorie totalitního státu. Volby můžou být, ale lidi musejí zvolit mě, jinak je to rebelie. Velmi prorocké je pak to, že i když se změní režim, tak spousta neduhů zůstává. Zajímavé, ale přes tři hvězdičky to napoprvé nevidím. ()
Zřejmě největším paradoxem tohoto trezorového filmu je, že vedle dokonalého odzrkadlení fungování totalitního státu sedí jeho příběh i mnohé repliky na dnešní dobu. Po 21 letech od natočení padl režim, dalších 28 let uplynulo v současné době svobodné, ale chamtivost, touha po moci, špehování i špinavá přetvářka v mnoha lidech zůstala. A jak závěr filmu ukázal, je pak zcela jedno, zda má rozhodující slovo a moc ten, či onen... Osobně mi přijde tahle politická satira ještě lepší než slavné Ucho. Mezi vynikajícími hereckými výkony všech představitelů naprosto exceluje Petr Haničinec v postavě vypočítavého hajzla neustále se pohybujícího mezi oběma stranami konfilktu, překvapí Vladimír Menšík v netypické vážné poloze. ()
"Já se v životě knihy nedotkla... A to jsem kvůli ní začal číst knihu... Co dybysme se vod těch chybiček distancovali? Smaže se to a pak se necháme zvolit znovu... Jsem šťasten, že se skoncovalo s Pepovými násilnostmi... S hlupákama nejsi povinen hrát poctivě... NEJSI JAKO ONI." No sakra, to byl kalibr. Ono to totiž nejen přesně popisuje totalitu, ale i to, co a jakým způsobem přijde po ní. Dobrý úmysl vedoucí tu k absurdním, tu ke hrůzným koncům. Na alegorie podobného typu byla šedesátá léta úrodná, viz třeba Bílá paní. Tohle je navzdory absenci nadpřirozena ještě absurdnější, ale také drsnější ("Víš kolik facek stojí takový dobrovolný přiznání?" a vůbec všechno kolem Evy). P. S. Škoda, že Kláru Jernekovou nikdy neuvidím jako Lady Macbeth. ()
Otto Zelneka to napísal presne, Jaroslav Dudek to ale nakrútil ako televízny film, ktorý síce je aj nadčasový, ale jeho technická kvalita v tom zrejme chladnom a vlhkom trezore utrpela nejaké tie nenapraviteľné škody. Až sa chce poradiť českej televízii, aby s týmto materiálom niečo urobila a dala mu krajší šat. Inak v podobnom zmysle pracoval s takouto synekdochou Aronofsky v matke! o mnoho rokov neskôr. Nemyslím samozrejme ideologicky, ale štýlom zobrazenia niečoho celospoločesnkého v prostredí jedného rodinného domu. Odhliadnuc od tejto alegórie na režim ale môžeme film vnímať aj čisto ako denotáciu, proste ono to podobne takto chodí(lo) aj vo viacgeneračných rodinách, z čoho zase akosi plynule vyplynie, že to tak musí fungovať aj v jednom štáte, respektíve na celom svete. ()
Reklama