Jeho veličenstvo Minor

Já jsem se tohoto díla nudil. Občas se snad dá mírně pousmát u některých scén, ale to je zhruba vše. Pochopil jsem (kupodivu), myšlenku filmu, ale ta tu již byla v hodně podobách. Jako fantasy, masky žádné, mimo satyra. Také nechápu, proč ve filmu vždy proběhne titulek, který stručně upozorní na to, co divák uvidí. Za toto podcenění divákovy inteligence, navzdor hezké hudbě, tento film u mne i celkově propadl. Hodně podprůměrný snímek. Odpad. ČT1 26031010 9233/9648 (22.01.2011)

Mě to nepřišlo tak hrozný, jak je to hodnocený. Úlítlý, netradiční, neortodoxní, úchylný ano, ale nenudil jsem se. Hlavní postava je totální magor, stejně jako všichni ostatní. Lidé, kentauři, koně a prasata tu souloží mezi sebou nebo i se stromy. Hlavní ženská postava Klítie tu ukazuje před veřejností svá bujná ňadra, které si pak ještě nechá Minorem cucat (stejně mám dojem, že ten herec tu roli vzal jen kvůli této scéně), ten Minor nejdřív jen chrochtá, pak i mluví, no prostě blázinec. Musí se ale nechat, že ta Klítie (to jméno se do filmu hodí :D) je neskutečná kunda, koukal jsem na její galerii a v dalších filmech se mi už tolik nelíbila, ale tady asi i tím, jak je zvrhlá je prostě neskutečná a člověku hned musí stát, jakmile se objeví na scéně (což se mimochodem přihodilo i Minorovi). Každopádně chápu, že to není pro široké masy a ohromným kasovním neúspěchem se J.J. Annaud defakto pohřbil. PŘÁTELÉ, LHÁL JSEM VÁM O NÍ, LHAL. VÝSOSTI, KRÁL NELŽE, KRÁL DĚLÁ DĚJINY. JEHO LŽI SE MĚNÍ NA HISTORICKOU PRAVDU. (09.05.2013)

Nedělám to často, vlastně to nedělám skoro vůbec.. Co? To, že po několika minutách v tomto případě třiceti sledovaný film vypnu... Nepovažuji se za žádného citlivku, ale tohle mi vážně přišlo zvrhlé. Jsem v šoku, že Annaud něco takového stvořil. Ale on je velký režisér a ti mají své chvilky... tohle byl asi nějaký ventil od přetlaků, které chápe jen on sám... Jistě v tom lze hledat víc, paralely s vývojem lidstva, vývojem jemuž dominuje sex... já na to ale dnes nějak neměl náladu to dekódovat.. Tu hvězdu dávám za krásnou Mélanie Bernier... avšak Vincent Cassel v roli satira, souložící se stromem mne bude ještě dlouho strašit... Milovníkům prasečinek ( ve významu slova prase - vepř) vřele doporučuji... Pokud dobu kamennou tak raději Macha a Šebestovou a pana Humla .... * (05.10.2014)

Jeho veličenstvo Homo Sapiens. ___ V roce 2004 sedmasedmdesátiletý Gérard Brach, který již byl nemocný a postupně ztrácel schopnost mluvit, poslal Annaudovi svůj scénář. Jak píše na svém blogu Annaud, rozhodnutí natočit tento film k němu přišlo, když se procházel po zahradě a pozoroval starou jabloň, která již léta nekvetla, ale to jaro se najednou celá osypala květy, takže na podzim se sklidila nebývalá úroda. Annaudovi to připadlo jako poslední labutí píseň stromu – poslední výlev životních šťáv, poslední zbláznění a vzdor proti pravidlům přírody a smrti. „Labutí píseň“ ovšem nemusí být jen tklivá a krásná, ale může mít i pomyslnou podobu vztyčeného prostředníčku nebo jiného mužského orgánu. Jestli se někdo domnívá, že scenárista a režisér neměli již co říci nebo že jim došel rozum, ten si nejspíše ještě nedokáže představit, jak se takoví lidé dokáží vysmát smrti do tváře. Tento příběh odkazuje na mnohé známé antické myty, ale přitom je převrací naruby a bourá jejích velkolepost. Je to iracionální, originální, pohanský a naprosto volný film, který ukazuje člověka ještě nekultivovaného technickou a filosofickou civilizací – člověka žijícího mezi duchy, zvířaty a přírodními bohy, kterému jeho vlastní velikost ještě nestoupla do hlavy a který ještě neprohlásil, že Bůh je mrtev. A jak se ukazuje, tato přírodní necivilizovaná podoba vůbec nevoní divákům, kterým v ostatních případech vůbec nevadí lidská zvířeckost na plátnech kin a TV obrazovkách. Zřejmě proto, že tato zvířeckost je „kultivovaná“ na rozdíl od pohanské nespoutané sexuality a slušně řečeno nevychovanosti hrdinů Annaudova filmu. Navíc kdo očekával komediální zábavu, zjistil, že tento film jako komedie moc nefunguje. Film je podobenstvím zhuštěné evoluce člověka, jeho pocitů, citů a emocí – narození, pudy, poznání sebe sama, rodina, přátelé, láska, vášeň, majestátnost, opojení mocí, záludnost a lstivost, šílenství, pád, přiznání, smrt, osamělost, poznání světa, mýty. Agrese, nekontrolovatelnost, vypočítavý egoismus na jedné straně a mravní hodnoty, přání porozumět svému chování i citům jiných lidí na straně druhé – člověk mezi zvířetem a ideálem. Pod „hnusným“ primitivismem filmu se skrývá tragičnost a hloubka marnosti hodná antického dramatu. Král, který je nahý. Lidský červ, který je roven bohům. ___ V roce 2006 čtyři dny po začátku natáčení filmu scénárista Gérard Brach zemřel ve věku 79 let. Zřejmě v naprosté senilitě a úplném rozkladu civilizovaného lidství. Nebo jsou i jiné názory? (19.04.2011)

Po vpádu Dórů do Řecka (ca. od 12. století př.n.l.) nastává období temna (již ve smyslu nedochovaných zpráv), Scénárista Gérard Brach (a zřejmě i Annaud sám) v něm vidí období, kdy rozdíl mezi zvířaty (včetně mytických) a lidmi nebyl až tak velký, a sexuální aktivita nebyla tak rozlišena jako dnes (i když tehdejší praktiky rozhodně nevymizeli). I po přečtení místních příkrých odsudků se mi film jevil mýtotvorně zábavný (řecká mytologie - na rozdíl třeba od indické - mi nikdy příliš nesedla), dokonce i napínavý, a v podstatě mi vadila jen čeština, se kterou jsem si zde nevěděl rady. Pozn. 1: Pojmout film i jako politicku satiru asi také není od věci. Pozn. 2: Gheorghe Zamfir měl určitě radost, když zjistil, jaké má skvělé předchůdce. (28.12.2017)