Sametová extáze

sametový film nejen pro pamětníky, ale pro všechny fanoušky glam-rocku .. výborně obsazený, výborně zahraný .. skvělá hudba, zajímavý námět, excelentní zobrazení doby, na kterou už jen můžeme nostalgicky vzpomínat .. kde jsou ty časy, kdy mladí muži sháněli pánské boty na vysokém podpatku .. kdo to nezažil, může alespoň nahlédnout – taková opravdu byla sedmdesátá léta minulého století … většinou se moc neztotožňuji se zkomolenými překlady našich distributorů a jejich upoutávkami, ale tady se trefili : Sametová extáze, to je sex, drogy, rock´n´roll & Ewan McGregor (24.04.2010)

Den, kdy jsem poprvé viděla Sametovou extázi, si pamatuju přesně. Na setkání s životní láskou se totiž nezapomíná. Nevěděla jsem, čím na mě film tak zapůsobil, možná to byla ta úžasná muzika, možná mě oslnily ty třpytivé kostýmy a nadpozemská krása Jonathanova (on se pro tuhle roli prostě narodil), snad to byla ta nevázanost glam rock éry či nekonvenčnost jejího zpracování. A možná všechno dohromady. Ale věděla jsem, že jsem spatřila něco neobyčejného a že to chci vidět znovu. A znovu. A znovu. (14.01.2006)

Pocta hudebnímu stylu, který mě neoslovuje. Výborná kamera a příběh, který lehce ironizuje životopisné snímky o muzikantech od jejich vzestupu přes excesy s drogami a sexem až po téměř nezbytný pád. V tomhle případě to sice neznamená konec kariéry, ale takové popření mladických přání a postojů, až zamrazí. Anebo nakopak odhalí, kolik v té mladistvé póze bylo ve skutečnosti konformity? ____ Příběh mě nezaujal, zbytečně se tříštil na několik hlavních hrdinů, přičemž třeba Christian Bale sloužil jen jako průvodce divákovi. Jeho vlastní osudy ani charater nejsou důležité nebo zajímavé. J. Rhys Meyers a vlastně ani ostatní neodhalili nic ze svého osobního života, jen klouzali po povrchu, snímek se soustředí jen na jejich vnější pózy_____ Ewan McGregor už na to bohužel nemá věk, ale měl hrát v nějakém životopisném filmu o Curtovi Cobainovi. Je mu přímo neuvěřitelně podobný! /4. 11. 13./ (04.11.2013)

Glitter crush a nepochopitelně pochopitelná nostalgie po éře kterou jsem nezažil a nikdy jí nežil... ale žil jsem Bowiem v jeho temnějších obdobích, Igim v jeho zuřivějších časech, a Molkem v době kdy byl hudebně na vrcholu a právě tak ukázkový androgyn, jako tady jsou úplně všichni... krom toho na první pohled vyloženě nesedícího Balea, který ale perfektně zosobňuje toužícího, ale úzkostně odstrčeného civilistu ve světě rockových, jak je vnímá, polobohů. A můžu být sebevíc straight, ale toho Bowieho, toho zamlada bych z postele prostě nevyhodil, takže proč se nenaladit na vlnu kdy rock a punk naplno objaly transsexualitu jako extravagantní image a styl který zářil o to jasněji, o co krátčeji trval. 9/10 (10.11.2020)

HUdba mi nevadí, Ewan McGregor je ve své "homosexuální" reminiscenci na Iggyho Popa velmi uvěřitelný, a celková stavba je natolik inspirována Občanem Kanem, že prakticky kopíruje jeho vypravěcí linku (otázka však, jedná-li se o klad) ... Klipové barvy jsou všudypřítomné, ale že by děj nějak značně utíkal se říct nedá... Poslední půlhodinky by přece měla gradovat a ne nastavovat, či se snad mýlím? Ovšem hudba je vynikající, jen co je pravda:) (11.09.2005)