Sametová extáze

Že by mi nakonec byly po chuti i hudební filmy? Do nedávna nemyslitelná věc. Sametová extáze mi sice nepřivodila nic sametového, ale stav podobný extázi ze sledování (proboha po jaké době) něčeho tak výjimečně skvostného ano. I když jsem trochu pozdějšího data a glamrock přímo nevyhledávám, byla to láska na první pohled. Písně ve filmu rozvibrovávají ušní bubínky tou správnou libou frekvencí a navození sedmdesátek zvládaly bez debat. Stejně tak se Meyers a McGregor dokázali bravurně sžít se svými postavami a odzpívat většinu svých partů (potlesk). Z vedlejších postav bych možná vypíchl trochu opomenutou Toni Collette, jejíž Mandy byla správně šáhlá a posléze i správně zhrzená. Jako třešinku na dortu přináší spletitý děj pár neznámých, nad kterými si vnímavější část diváků bude jistě ráda lámat hlavu. Abych ty svoje superlativy nějak zakončil…Je to queer a gay v tom nejlepším, přeneseném i nepřeneseném slova smyslu…100% a šup do topky. (02.03.2011)

Občan Slade. Novinář tentokrát nepátrá po významu slova Rosebud, ale snaží se zjistit, co nejvíce o bývalé hvězdě glamrocku. Do toho mimozemšťani, Oscar Wilde a spousta dalších bizarních věcích. No, nemilujte to... Viděla jsem poprvé a nekonečně se bavila barvami, kostýmy a zpracováním. Viděla jsem podruhé a zamilovala se do jednotlivých písní. Viděla jsem potřetí a nechala se unášet dobou sedmdesátých let. Viděla jsem počtvrté a pochopila, že stále mohu nacházet něco nového. Film mého srdce. „Sometimes I wonder if I’m still alive, I’m six feet down at age of 25, maxwell’s led the demon rock hand jive“ (01.08.2007)

Filmařsky velmi zručně natočené dílo, ale... Ale jakoby se režisér nemohl rozhodnout, co vlastně chce. Vyprávět příběh glam rocku, nebo příběh Davida Bowieho? Protože kdyby chtěl točit o glam rocku, proč hlavní postavy, Briana Sladea a Curta Wilda modeloval jednoznačně (a naprosto zbytečně) podle Davida Bowieho a Iggyho Popa? Ale pokud chtěl točit o Bowiem, proč vytvořil tak podivný příběh? Vždyť život Davida Bowieho je sám o sobě velmi zajímavý a vlastně mnohem zajímavější, než ten vymyšlený Briana Sladea... A nutno říct, že natočit film o Davidu Bowiem by bylo jaksi "užitečnější". (A bylo by asi 100000% úžasnoucnější slyšet ve filmu jeho písničky) Protože co divákům řekne tento film? Ze Sametové extáze jakoby vyplývalo, že David Bowie i Iggy Pop byli namyšlení hlupáci, kteří nevěděli, co chtějí a jen mudrovali o tom, čím je pro muže jejich image. Realita, jak tomu občas bývá, je v tomto případě prostě mnohem zajímavější. Mám jakousi nechuť vůči podobnému "přepisování historie". Stačí se podívat na rané Bowieho videoklipy a pak na klipy Briana Sladea, každému dojde, co mám na mysli.... _____ Todd Haynes má očividně glam rock rád, ale nějak se v tom ztratil, ve všech těch narážkách na skutečné události a osoby zapomněl na to hlavní - příběh. Větší odstup by byl zkrátka lepší. (19.07.2010)

Tady se pozná opravdu kvalitní film. Nejsem muž, nejsem homosexuál, glam rock mi nic nepovídá. Přesto mě tenhle film dostal do extáze, a to doslova. Jak je tohle možný? Ewana McGregora taky zrovna nijak nemiluju, a tady byl opravdu úžasný, nespoutaný, otevřený všemu. A Christian Bale je sladkej v tom svém tápání a objevování. Ačkoliv tu všichni kluci nevypadají zrovna nejmužněji, a mě občas u filmu právě dostává do extáze ta mužnost, nic to nemění na skutečnosti, že se už moc těším, až si tento zářivý film plný nádherné hudby opět brzy pustím. (30.11.2010)

V době, kdy lidé tíhli ke spánku ne k životu, přišla křehká bytost, která bujarou náladou oslovila mladé, rozpoutala revoluci a přeměnila anglické domky v tepající doupě androgynů. Rodičovským zákazům navzdory. Ten rozpolcený anděl měl tvář J.R. Meyerse a tenhle herec měl zase talent Boha. Nadšeně jsem pobíhal naskytnuvším světem světel a jeho úderností, avšak občasná ztráta pozornosti (reportér a jeho pátrání), rozpoutala v mojí hlavě takovej binec, že jsem nerozeznal real od unreal, což - jak určitě sami znáte - je dost na pytel. Velvet Goldmine je dost svéhlavej film, což je předzvěst palce nahoru, nicméně o tři roky mladší Hedwig and The Angry Inch má, podle mě, větší tepovou frekvenci. Ale zaextázuju si ještě jednou. (18.07.2010)