Režie:
Daniele LuchettiKamera:
Ivan CasalgrandiHudba:
Thom YorkeHrají:
Elio Germano, Federica Rosellini, Vittoria Puccini, Pilar Fogliati, Isabella Ferrari, Elena Arvigo, Elena Bouryka, Luca Gallone, Giordano De Plano (více)Obsahy(1)
Stárnoucí Pietro má za své pedagogické eseje získat prezidentské ocenění. Laudatio se na ceremonii chystá přednést jeho bývalá studentka Teresa, nyní sama uznávaná profesorka. Oba však pojí dřívější milostný poměr i jedna závažná skutečnost – během jedné dávné noci si řekli svá největší tajemství a Pietro se teď bojí, že to jeho, dosti zničující, může vyplout na povrch. Daniele Luchetti ve svém dramatu, uvedeném v Rotterdamu, předkládá rozsáhlou ságu jednoho vztahu, v němž se ve střídajících časových rovinách a za doprovodu hudby Thoma Yorka rozplétají nebezpečné známosti. A u toho se ptá: Můžeme někomu opravdu věřit? (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (2)
Kdyby to bylo o kousek kratší, asi by to bylo libivější, ale pro mě tam ta dlouhá stopáž měla smysl v tom, že vykreslovala navíc tu dlouhou snahu vybudovat normální život a kariéru. A vždycky v ten jeden moment se to "seklo" a víc a víc vylézal na povrch ten strach... Strach, o kterém to pro mě nakonec celé bylo. Zajímavý příběh, velmi zajímavá kamera, prolínání představ a skutečnosti. A hudba! ()
Škoda, že se zde Daniele Luchetti vyhýbá zobrazení vášnivé intimity. Vztahy protagonisty s ženami jeho života by to prohloubilo, obzvláště té klíčové, která mu z něj udělá peklo. Chápali bychom lépe jeho naivitu a tendenci nechat sebou manipulovat. Možná si absencí sexu chtěl režisér uchovat sofistikovanější tvůrčí tvář. Ale artem jeho film stejně není. Byl by, po všech stránkách, v rukou například Giuseppeho Tornatoreho. V rukou Luchettiho je “pouze” solidní vztahovou a thrillerovou žánrovkou s dobrou stavbou postav a vedením herců, ale s příliš všední, až televizní formou. A se zakončením, které mainstreamové diváky neuspokojí, možná i naštve. Poučení si ale zapamatují! [KVIFF] ()
Reklama