Za zavřenými dveřmi

"Nemusím sa predvádzať v nóbl šatách v kostole. Videla som počas vojny čo Boh dokáže." Len veľmi ťažko nájdete H. Mirren v lepšej úlohe. Celý film si ukradla pre seba. Jej postava - slúžka v domácnosti nesie v sebe často kontroverzné i obdivuhodné vlastnosti. Je silná, nedôverčivá, nikoho si k sebe nepripúšťa, je rázna, navonok prísna možno až drzá, ale z jej vnútra v podstate sála čisté dobro. Jej dobrota je prirodzená...I. Szabó vie robiť filmy, už som od neho zopár filmov videl. Tento film možno navonok nemá pútavý príbeh, ale je výbornou štúdiou duše človeka, ktorý niečo zažil. Film je skôr komornejší, vystačí si s niekoľkými postavami , jednou ulicou a domom. Myslím, že I. Szabó vyťažil s predlohy maximum. Samozrejme H. Mirren tiež. 80%. (30.04.2013)

Spíše než jako celistvá sonda do života dvou nesourodých žen působí The Door jako pár na sebe nenavazujících scének rozložených rovnoměrně po období několika měsíců až let. Navíc musím říct, že po úvodu Helen Mirren, která na tiskovce i před projekcí tvrdila, že Emerenc považuje za svou nejsložitější roli a že je tato postava výjimečná svou tajemnou minulostí, jsem čekala něco málo víc, než dva flashbacky a jeden pohled za zavřené dveře jejího domu. Možná má slova vyzní až kacířsky, ale i přes veškeré recenze hovořící o dokonale prokresleném ději a postavách, na mě jednání Emerenc působilo, snad kvůli oněm limitovaným pohledům do minulosti, místy až neuvěřitelně a nerealisticky. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (02.07.2012)

Helen Mirren je famózní herečka, díky čemuž vydržíte i slabší chvilky tohoto ne úplně vydařeného dramatu. Za ně nemůže ani režisér, ale prostě mi některé zákruty příběhu připadaly až moc nepravděpodobné a moc přitažené za vlasy. Buď nerozumím ženské psychice nebo maďarské nátuře (nejspíš obojí – 70%). (22.08.2014)

Absolutně se shoduji se StarsFan a Sandiegem. Struktura mi přijde skoro totožná například s filmem Nebezpečná metoda, kde mi scénovité, lineární ale neplynulé vyprávění nesedělo. Model scéna+ neznámý časový úsek fuč+scéna+nčúf+scéna atd. není nic nad čím budu jásat. Postavy zprvu vypadají zajímavě, mají přinejmenším zvláštní životní osudy (jedna v minulosti a druhá v přítomnosti), ale zakončení filmu je až idealisticky "romantické"(odpuštění) a neodpovídá na základní otázky. Proč se staly "přítelkyněmi"? Kde byl zlom v myšlení jedné? Škoda. PS: při některých scénách běhá mráz po zádech. (17.02.2013)

Film je príbehom rovnomenného románu maďarskej spisovateľky Magdy Sabóovej. Ktorý ma ráz autobiografie a odohráva sa v Budapešti v centre dramatických udalosti 60. tých rokov minulého storočia. Do okrajovej časti mesta sa prisťahuje slávna spisovateľka s manželom. Požiada o pomoc v domácnosti tajuplnú ženu zo susedstva Emerenc, ktorá sa bojí búrky, žije osamelým životom, skrýva svoju minulosť a odmieta otvoriť dvere svojho domu pre cudzieho človeka. Z útržkovitých vyznaní sa dozvedáme, že v tvrdom pogrome na Židov v Maďarsku v roku 1944 pomáhala židovskej rodine Grossmannových a zachránila ich dcérku Évike, ktorú odovzdala do výchovy na vidiek, sťaby svoje dieťa svojim rodičom. Po vojne ju odovzdala pokrvným rodičom. A práve tento zaujímavý príbeh je vo filme iba načrtnutý neukončený, v polovici príbehu ďalšia časť nevyslovená. V skutočnosti sa celý dej rozbalí až v závere filmu. Paradoxne režisér Ištván Szabó (nie je príbuzným spisovateľke) sa narodil v židovskej rodine, rodičia v roku 1942 konvertovali na katolicizmus, ale v roku 1944 ho ukryli do sirotinca. Vojnu prežil a otázke židovstva sa venoval aj vo filme Otec (Father, 1966) a Slnečný jas (Sunshine, 1999). Láska, zrada a odpustenie sú témami emocionálne silného tohto filmu a sú v ňom odhalené princípy dvoch diametrálne odlišných žien. Dvere v názve sa týkajú dverí, za ktorými ležia tajomstvá. (20.12.2019)