Ať žije svoboda

Nech žije sloboda je groteska, avšak dnes už nie príliš vtipná. Nech žije sloboda je muzikál, avšak jeho pesničky sú už dnes skôr otravné, na rozdiel od niektorých slávnych melódií z Hollywoodu tej doby. Mňa tento film tak zaujal úžasnou výpravou, pretože sa odohráva v období funkcionalizmu, ktorý prial aj industriálnej architektúre, v ktorej sa príbeh dvoch nerozlučných kamarátov odohráva. Okrem spomínanej Modernej doby si určite spomeniete aj na Metropolis. Dej je trochu zmätený, všetko sa podriaďuje danej situácii, aby tak vynikol gag. Rozohrá sa milostná zápletka, na ktorú sa potom na nejaký čas zabudne, pretože sa sústredíme zase na inú postavu a tak podobne. Clair potom ani poriadne nevie, ako to všetko zakončiť a tak urobí doslova poriadny vietor, pri ktorom všetko zničí, nasledujúci priebeh deja si môžeme tak maximálne domyslieť a vydať sa spoločne s našimi priateľmi na ďalšiu životnú púť, plnú životného optimizmu za zvukov ďalšej piesne. Je to film atypický, ktorý sadne dnes už asi málokomu. 70%. (21.04.2013)

Na mě myšlenkově chudý, málo vtipný, ale za to až moc levicový film, který po 80 letech už zkrátka nefunguje. ,,To je paráda, když za nás chudáky dělníky všechno udělají stroje a my můžeme jen tak sedět u vody a zpívat..." Samozřejmě že jako takový film není špatný, líbily se mi například květiny zpívající o svobodě a podobné absurdní (až surrealistické) gagy. Ale celkově nemohu říct, že bych se zrovna bavil. (24.11.2010)

(1001) Myslím si, že jen málo filmům s popěvky se ode mne dostane uznání. Podle mého mají filmy dosáhnout kýženého efektu tím, že se v nich kecá. Nicméně ti nejsilnější tvůrci se poznají toho, že mě dostanou, i když třeba nekecají, jenom tam stojí na hlavě nebo tak něco. To nicméně nebyl případ tohoto filmu. (27.05.2010)

V tomto Clairově satirickém filmu se odhaluje inspirační zdroj – či přinejmenším galský sourozenec – filmových komedií Voskovce a Wericha. Dvojice uprchlých trestanců se náhodou potkává na svobodě a z napětí mezi rozdílnými životními zkušenostmi se rodí – na pozadí stále nových mříží – ryzí životní radost a vůle žít skutečně svobodně – bez dohledu i ochrany hlídačů, trezorů a starých jmen i nových masek. Svobodomyslně je komponován i snímek: entréem z vězeňské manufaktury (analogie následně zachycené a dokonale persiflované tovární pásové výroby) se zpěvem počíná filmový vaudeville, který se po zdařile zinscenovaném útěku promění v nejprve milostné, posléze sociální drama, a další žánry se zpřítomňují až do samého závěru. (10.12.2023)

Hezký eskapický film představující tehdejší francouzskou zábavnou kinematografii spíše v lepším světle. Z dnešního pohledu ale působí příliš zidealizovaně. Oslavuje se svobodu, ale nerealisticky ignoruje se důsledky situace dosažené ve snímku. Je vidět ještě nedokonalé užití zvuku, film má spíše než ke komplexní práci s novými prostředky tendenci působit jako slepenec němé grotesky a nesmělých hudebních čísel, která jsou ovšem do dění vkusně zakomponovaná a nevyčnívají příliš okatě. (15.05.2012)