Waynův svět

Penelope Spheeris, rockerka a režisérka ceněných dokumentů z prostředí americké punkové a metalové scény (např. kultovní The Decline of Western Civilization Part II: The Metal Years) se na počátku 90.let rozhodla natočit bláznivou komedii, pojatou jako poctu všem rockovým nadšencům a fanouškům. Do hlavních rolí obsadila dvojici komiků z populární TV show Saturday Night Live, Mike Myerse a Danu Carveye. Ti pro potřeby scénáře znovuoživili své staré televizní skeče, a Penelope přemluvila k účasti na projektu několik rockových stars z okruhu svých známých. To, co z této spolupráce vzešlo, bývá publikem přijímáno poněkud kontroverzně. Humor Myerse a Carveyho je sice místy primitivní až pitvořivý, což není zrovna moje sklenice piva, ale tohle duo magorů dokáže propagovat rokenrolovou kvalitu tak vehementně, že mi nezbývá než jim fandit a ještě se u toho potěšeně usmívat. Dana Carvey nosí ve filmu triko Aerosmith, a to v době, kdy u nás tuhle bandu uznávalo jen pár skalních příznivců US rock'n'rollu, a její název zdaleka ještě nebyl synonymem pro továrnu na přeslazené balady. Scéna šíleného headbangingu v autě při Bohemian Rhapsody zas připomene, že i Queen byli kdysi považováni za heavy metal. Vrcholem je pak návštěva ústředního dua v zákulisí koncertu Alice Coopera. Pokřik "nejsme toho hodni!" a titulování legendárního rockového monstra "pane Alice" musí sejmout každého fandu této ikony divadelního horror-rocku. Provedení Cooperovy písně Feed My Frankenstein v podání Steva Vaie, Joa Satrianiho (na této nahrávce si oba kytaroví mágové zahráli společně úplně poprvé) a basáka Nikkiho Sixxe z výtržnických Mötley Crüe, je hudebním vrcholem Waynova světa. Tahle komedie je určena především fanouškům americké rockové muziky 70. a 80.let, kteří si ji většinou užijí. Ostatním pak nezbývá než položit záludnou Waynovu otázku: "Co na to váš svěrač?" (03.08.2007)

Geniální komedie. Waynův svět šel do velkoobchodu s filmovými hláškami a koupil to nejlepší co tam měli, a že toho bylo hodně. Jedna, pro mě skoro až ikonická, replika nabitá humorem střídá druhou a všechno je to kombinované se skvělými ksichty a úzkými boky mladého Mika Meyerse. Všechny tyto faktory dávají dohromady kultovní podívanou. Nemůžu si pomoct, ale navždycky jsem se zamilovala do Waynovy verze Bohemian Rhapsody. A když po něčem toužím, musí to být mé, ó ano, musí to být mé... (03.12.2013)

Jedná se o film, který je těžce svázaný se svojí dobou. Poprvé jsem ho viděl v roce 2013 a nějak mi to nic neřeklo. Na svojí dobu to mohlo být vtipné, rozverné, bláznivé, nečekané a správně střelené. Dnes už je to jenom úsměvné a těžce za zenitem. Bývalo by se z toho dalo vytřískat víc, co by i dnes film dělalo těžko zapomenutelným. Zhýčkaný divák, kterého už máloco překvapí, bude jen sedět, koukat a na konci řekne něco ve smyslu: "Aha, tak teda jo, no." Vidět to o 5 až 10 let dříve, nebo v pubertě, tak by se mi film líbil určitě víc. Ale i tak Party on. Excellent. (08.08.2013)

Je to oficiální. Humor Mike Myerse mi nesedí. Poznal jsem to už u Austina Powerse a tady se mi to jen potvrdilo. A je to škoda protože tohle nemuselo být špatný. Za celou dobu jsem se zasmál všehovšudy dvakrát a to je u komedie málo. Mám rád rock a mám rád Alice Coopera, za toho taky ty dvě hvězdy. Jinak jsem si to spíš protrpěl a víckrát už to vidět nechci a dvojku mile rád vynechám. (24.03.2013)

Myersův humor mám rád z pozdějších Powersů a tahle SNL klasika mi přišla spíš jako taková přípravka, stejně tak její pokračování. Nějaký momenty to mělo, občas prdel, ale 90% jen humor a ksichtění co vyšlo naprázdno. Ale zase - vidět to o 10 let dřív, můžu tím být nadšenej. Takhle už asi nikdy nezjistím, jestli to byl humor tlačenej ze zadku anebo nesprávný načasování a tím pádem moje smůla... (01.03.2015)