Režie:
Margherita VicarioKamera:
Gianluca PalmaHudba:
Margherita VicarioHrají:
Galatéa Bellugi, Carlotta Gamba, Maria Vittoria Dallasta, Veronica Lucchesi, Paolo Rossi, Elio, Natalino Balasso, Anita Kravos, Sara Mafodda, Vincenzo CreaObsahy(1)
„Našel jsem ti vhodného vdovce – má deset dětí a potřebuje si odpočinout.“ Italské ženy to v roce 1800 neměly jednoduché a vůbec nezáleželo na tom, že – jako hrdinky filmu Gloria! – zrovna na hudebním institutu připravují nový kus pro čerstvě zvoleného papeže. Právě takovou kapitolu z herbáře zapomenutých příběhů historie si pro svůj režijní debut vybrala italská herečka Margherita Vicario. Její v soutěži Berlinale uvedený film poukazuje i na fakt, že hudební dějiny nejsou jen o mužích skladatelích a že též umělecká škola může být institucí, ze které je třeba utíkat do snů a fantazií. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (7)
Recenze (10)
I v roce 1800 mohly mladé ženy snít o tom, že se prosadí. A to třeba i v hudební branži. Návštěva čerstvě jmenovaného papeže v jednom z benátských řeholních ústavů k tomu dává vynikající příležitost. Netušil jsem příliš, co od filmu čekat. Ono se to celou dobu tváří jako obyčejný příběh z dob dávno vzdálených, který vlastně příliš nic moc neřeší kromě nějakých občasných soukromých problémů především s láskou hlavních hrdinek, a snahy o vytvoření a nazkoušení nové mešní skladby. Výsledek je na tehdejší dobu šokující, ale přiznám se, že mě to bavilo. Není to vůbec takový ten wow film, kde bych si říkal, že sleduju něco úžasného. Ale zároveň mi to velmi příjemně ubíhalo, nejednou mi to vykouzlilo úsměv na tváři, na výsledný koncert před očima papeže jsem jen nevěřícně zíral a hudba během závěrečných titulků mě donutila setrvat až dokud titulky neskončí a ještě si v sedadle tancovat do rytmu soundtracku. Ne, tohle není pětihvězdičkový film. Není to ani film, který vyvolá emoce. a dost možná to ani není film z kategorie nezapomenutelných, Ale za to, jak skvělou náladu mi přivodil, za to, jak mě bavil, za své originální téma i sympatické hrdinky mu těch pět hvězd udělím. Čistě proto, že chci, a že to tak cítím! [30. Art Film Fest Košice] ()
58. KVIFF - Taká fajn rozprávočka, ktorej by sa v minulosti hodil poobedný TV slot cez víkend resp. počas sviatkov. Aj keď som vedel, že koniec je cukríkový, aj tak ma sklamal, že ako moc. Hudobne veľmi príjemné, herecky taktiež a režisérka, ktorá film uvádzala bola tiež sympaťáčka. Ale film ako taký nezanechá dojem, že som videl niečo výnimočné. Proste len fajn odvedená práca. ()
Historický film o ženách v klášteře na přelomu 17. a 18. století, které se chtějí realizovat ve své hudbě, ale tu tehdejší společnost nepřijímá. Trochu až pohádkový příběh plný fantazie s velmi přehnaným kýčovitým na mě až trapným koncem, ale s příjemnou atmosférou a dobrými hereckými výkony. Ovšem sama režisérka v úvodu říkala, že se nejedná o nějaký věrohodný historický snímek, ale o počin, který se zaměřuje na propojení fantazie a hudby, což se myslím povedlo. 7,5/10 (KVIFF 2024) ()
O radosti z hudby a útěše, kterou může poskytnout. O přátelství a touze společně tvořit. Nejde o vážné historické drama, nýbrž o usměvavý, živý a svižný příběh několika žen v roce 1800. Klasická hudba s moderním vibem dodává filmu dynamiku a tempo. Postavy zažívají i těžké životní situace, které však nejsou do hloubky reflektovány a v příběhu je tak soustředěna pozornost jen na vášeň pro hudbu. Místy smutné, ale většinou zábavné. Na konci filmu se pak člověk vesele směje umírání. Tenhle film mě bavil od začátku do konce a po něm ve mě zůstal pocit, že dokud budeme mít hudbu, budeme v pohodě. ()
Tohle je snímek o ženském přátelství a snaze být více, než systém připouští. Dlouho mi trvalo si hlavní hrdinky oblíbit, ale stalo se, a s úžasem jsem sledoval, čeho jsou kolektivně schopné. Hudební institut pro ženy v 19. století je pro mě neprobádanou vodou, ale vlastně mé představy byly naplněny - a to, že je ovládán patriarchátem a ženy se budou pokoušet vzít osud do vlastních rukou. Nejedná se o žádnou světovou kinematografii, ale o snímek s přesahem a zajímavým tématem, přičemž je velice kvalitně zpracován. Moc cením propojení vážné hudby a hudby současné, taková kombinace se často neslyší - a ještě povedeně. Závěrem, Gloria! je moc milý film, jehož hlavní předností je feministické poselství. To já rád. [KVIFF 2024] ()
Reklama