Režie:
Margherita VicarioKamera:
Gianluca PalmaHudba:
Margherita VicarioHrají:
Galatéa Bellugi, Carlotta Gamba, Maria Vittoria Dallasta, Veronica Lucchesi, Paolo Rossi, Elio, Natalino Balasso, Anita Kravos, Sara Mafodda, Vincenzo CreaObsahy(1)
„Našel jsem ti vhodného vdovce – má deset dětí a potřebuje si odpočinout.“ Italské ženy to v roce 1800 neměly jednoduché a vůbec nezáleželo na tom, že – jako hrdinky filmu Gloria! – zrovna na hudebním institutu připravují nový kus pro čerstvě zvoleného papeže. Právě takovou kapitolu z herbáře zapomenutých příběhů historie si pro svůj režijní debut vybrala italská herečka Margherita Vicario. Její v soutěži Berlinale uvedený film poukazuje i na fakt, že hudební dějiny nejsou jen o mužích skladatelích a že též umělecká škola může být institucí, ze které je třeba utíkat do snů a fantazií. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (10)
Tohle je snímek o ženském přátelství a snaze být více, než systém připouští. Dlouho mi trvalo si hlavní hrdinky oblíbit, ale stalo se, a s úžasem jsem sledoval, čeho jsou kolektivně schopné. Hudební institut pro ženy v 19. století je pro mě neprobádanou vodou, ale vlastně mé představy byly naplněny - a to, že je ovládán patriarchátem a ženy se budou pokoušet vzít osud do vlastních rukou. Nejedná se o žádnou světovou kinematografii, ale o snímek s přesahem a zajímavým tématem, přičemž je velice kvalitně zpracován. Moc cením propojení vážné hudby a hudby současné, taková kombinace se často neslyší - a ještě povedeně. Závěrem, Gloria! je moc milý film, jehož hlavní předností je feministické poselství. To já rád. [KVIFF 2024] ()
I v roce 1800 mohly mladé ženy snít o tom, že se prosadí. A to třeba i v hudební branži. Návštěva čerstvě jmenovaného papeže v jednom z benátských řeholních ústavů k tomu dává vynikající příležitost. Netušil jsem příliš, co od filmu čekat. Ono se to celou dobu tváří jako obyčejný příběh z dob dávno vzdálených, který vlastně příliš nic moc neřeší kromě nějakých občasných soukromých problémů především s láskou hlavních hrdinek, a snahy o vytvoření a nazkoušení nové mešní skladby. Výsledek je na tehdejší dobu šokující, ale přiznám se, že mě to bavilo. Není to vůbec takový ten wow film, kde bych si říkal, že sleduju něco úžasného. Ale zároveň mi to velmi příjemně ubíhalo, nejednou mi to vykouzlilo úsměv na tváři, na výsledný koncert před očima papeže jsem jen nevěřícně zíral a hudba během závěrečných titulků mě donutila setrvat až dokud titulky neskončí a ještě si v sedadle tancovat do rytmu soundtracku. Ne, tohle není pětihvězdičkový film. Není to ani film, který vyvolá emoce. a dost možná to ani není film z kategorie nezapomenutelných, Ale za to, jak skvělou náladu mi přivodil, za to, jak mě bavil, za své originální téma i sympatické hrdinky mu těch pět hvězd udělím. Čistě proto, že chci, a že to tak cítím! [30. Art Film Fest Košice] ()
Historický film o ženské emancipaci proložený nádhernými skladbami. Sympatické hlavní postavy (i nesympatický maestro). Závěr na úrovni. Jeden z klidných filmů na [KVIFF, 2024] ()
Nemám nic proti tomu, aby se míchala fikce s realitou, ale musí to dávat nějaký smysl. Tady to smysl nedávalo žádný. Pohádka pro náctileté holky, podbízivá a často nevkusná. Dlouhý potlesk festivalového publika po skončení jsem nepochopila. ()
Historický film o ženách v klášteře na přelomu 17. a 18. století, které se chtějí realizovat ve své hudbě, ale tu tehdejší společnost nepřijímá. Trochu až pohádkový příběh plný fantazie s velmi přehnaným kýčovitým na mě až trapným koncem, ale s příjemnou atmosférou a dobrými hereckými výkony. Ovšem sama režisérka v úvodu říkala, že se nejedná o nějaký věrohodný historický snímek, ale o počin, který se zaměřuje na propojení fantazie a hudby, což se myslím povedlo. 7,5/10 (KVIFF 2024) ()
Pokud jste stejně jako já nikdy nečekali, že vás bude bavit italský muzikál z přelomu 18. a 19. století, Gloria! vás mile překvapí. Je to příběh, který ukazuje, jak lze pomocí hudby uniknout z ne úplně příjemné reality. Písně nám umožňují nahlédnout do zkušeností a bolestí hlavních ženských postav, díky čemuž jsou postavy pěkně vykreslené, a to jak silné ženské hrdinky, tak i ne zrovna sympatický kněz. Hudba ve filmu je moc pěkná a chytlavá, přičemž historická neautentičnost nikoho nezajímá. Doporučuji všem, kteří mají rádi hudbu, historii a trochu toho ženského boje za své místo na slunci. ()
58. KVIFF - Taká fajn rozprávočka, ktorej by sa v minulosti hodil poobedný TV slot cez víkend resp. počas sviatkov. Aj keď som vedel, že koniec je cukríkový, aj tak ma sklamal, že ako moc. Hudobne veľmi príjemné, herecky taktiež a režisérka, ktorá film uvádzala bola tiež sympaťáčka. Ale film ako taký nezanechá dojem, že som videl niečo výnimočné. Proste len fajn odvedená práca. ()
O radosti z hudby a útěše, kterou může poskytnout. O přátelství a touze společně tvořit. Nejde o vážné historické drama, nýbrž o usměvavý, živý a svižný příběh několika žen v roce 1800. Klasická hudba s moderním vibem dodává filmu dynamiku a tempo. Postavy zažívají i těžké životní situace, které však nejsou do hloubky reflektovány a v příběhu je tak soustředěna pozornost jen na vášeň pro hudbu. Místy smutné, ale většinou zábavné. Na konci filmu se pak člověk vesele směje umírání. Tenhle film mě bavil od začátku do konce a po něm ve mě zůstal pocit, že dokud budeme mít hudbu, budeme v pohodě. ()
S tímto filmem jsme se bohužel nesešli. Přišlo mi to řežijně naprosto neukočírované a mám pocit, že to nenaplnilo svůj potenciál. Přijde mi škoda, že se více nepracovalo s barvama (krom úplně finálních záběrů). Sirotčinec - zde Sv. Ignáce - je opravdu prašivý, kde jednou z mála věcí, kde se lze nalézat, je hudba: jedna z protagonistek hned zpočátku dává najevo, že hudbu vnímá všude, i mimo hudební nástroje. Nejenom, že se s tímto motivem dál nepracuje, ale přeci jenom tím, že je na tomto místě hudba tak důležitá, tak by se dle mého názoru mohla projevit ne pouze auditorně, ale i vizuálně, že do toho skomírajícího místa přináší alespoň nějaký život; film je strašně zašedlý. Jedna z protagonistek je němá, ale má miluje hudbu - proč zde není využito této němosti, že se tato postava skrze hudbu vyjadřuje? Jsou to tyhlety detaily, kvůli kterým mám pocit nevyužitého potenciálu, a proto mě Gloria! tak frustrovalo. Dále jsem vnímal absenci dynamiky postav, tj. nějakou jejich větší hloubku. Neříkám, že každá postava musí být nutně komplexní, ale tady mi prostě přišly "vhozeny do kotle". Když pak postavy zažívají krize a jsou o nich zjištěny intimní informace, nemá to žádnou sílu. Působí to na sílu, jako kdyby toho bylo málo, ve výsledku tyto informace ničemu nepřidávají. Vzájemné pohledy postav postrádají hloubku. Fakt jsem to nedával a mrzí mě to. ()