Moderní doba

V Moderní době se zračí neblahé sociální problémy tehdejší doby, které jsou zde zmírněny humorným nádechem, množstvím vtipných gagů a scének v podání legendárního Charlieho Chaplina. Ve výsledku sice Moderní doba není tak zábavná jako Cirkus, ale i tak jsem se hodně nasmál - hlavně ve scéně se zkoušením "krmícího stroje" v továrně. Zkrátka film, u kterého vtip spočívá v jiných partiích než u dnešních komedií, ale i tak stále dokáže pobavit. (05.06.2013)

Skvělé gagy a scény (naprosto skvělé ježdění na kolečkových bruslích ve 3.patře obchodního domu, kde chybí zábradlí; nechtěný odchod z věznice, ...), samozřejmě nechybí sociální podtext, který mi ale bohužel místy do děje 100% neseděl. Ale i tak jde o skvělou pohodovou podívanou, u které se (alespoň já) zasměju několikanásobně víc, než u většiny komedií vznikajících v dnešní době. (16.11.2005)

Internet je plný Chaplinových citátů. Některé jsou moudré, jiné vtipné, většina z nich oboje dohromady. Vzpomínám si na jeden, který jsem v nich nenašla. Bylo to konstatování, že film a zvuk se navzájem nesnesou. Ano, Chaplin nebyl až takový vizionář, měl své limity. Jeho zaujetí němým fimem nám ale mohlo přinést tento parádní kousek, v době, kdy se němé filmy vozily na zpracování do fabrik s celuloidem, kde z nich vyráběli hřebeny a jiné užitečné předměty. Tento soubor gagů, jen ledabyle spojeným příběhem tuláka a chudé dívky, si přesto dodnes udržel své fanoušky. Pro studium němých gagů ho používal i Louis de Funès a další. Fascinující je rytmus, akce, malá pausa na vydechnutí a další akce, aby se měl divák zase čemu zasmát. A dostatek podnětů, aby měl po filmu nad čím přemýšlet. I dnes se máme od Chaplina co učit. (03.01.2016)

S každým dalším filmem mě umí Charlie překvapit. Oproti bratřím Marxům, jejichž humor mimochodem taky miluju, dokáže v každým filmu nejen vymyslet spoustu nových, vtipných gagů, ale narozdíl od nich vždycky vymyslí i nový silný příběh s relativně novou strukturou a aktuální myšlenkou. Tenhle film je nutný vidět taky kvůli tomu, že v něm Charlie skvěle zpívá, což je u legendy z němých grotesek rozhodně pozoruhodný a může to možná leckoho překvapit. (28.11.2006)

Osobnost Charlieho Chaplina pro mě nepředstavuje nezpochybnitelný symbol uměleckého mistrovství, jen málo jeho filmů mě oslovovalo v minulosti a ještě méně mě jich oslovuje dnes. Ty, které mi stojí za opětovné zhlédnutí, by se pohodlně daly spočítat na prstech jedné ruky, nicméně Moderní doba mezi ně patří. Spolu se Zlatým opojením jde zároveň o jediné snímky, kde akceptuji jeho životní postavu tuláka. V Moderní době se pokouší protloukat životem a opakovaně po karambolech začlenit do normálního života spořádaného občana. Neuspěje ale ani jako dělník u pásu, ani jako číšník. Dívka, se kterou posléze naváže vztah, je podobně nekonformní, takže nakonec oba uznávají, že do moderní doby s jejími pravidly, příkazy a povinnostmi se nehodí. Dávají se na ústup a společně kráčí vstříc osudu. Především tovární část tulákova příběhu mi přijde vtipná a chytře natočená, touha po maximalizaci produktivity vede až k šílenému motivu stroje na krmení zaměstnanců. Druhý vrchol snímku představuje scéna v baru, kde poprvé zazní Chaplinův hlas ve formě pěveckého čísla doplněného pantomimickou klauniádou. Moderní době se dá vyčítat, tak jako u jiných Chaplinových filmů, zastaralá poetika němého filmu první poloviny 20. let. Ale v tomhle případě mi to nevadí. Vnímám jeho film jako sociální kritiku systému v období hospodářské krize a zároveň kritiku fordovské masové společnosti založené na potlačení individuality. Je typické, že v Hitlerově Německu i Mussoliniho Itálii bylo promítání Moderní doby okamžitě zakázáno. Celkový dojem: 80 %. (21.07.2017)