Pan Verdoux

Charlie Chaplin opět dokazuje, jak moc je tenká hranice mezi komedií a dramatem, v tomhle případě skutečně krutým dramatem. Co je ještě zajímavější, to je skutečnost, že on vytvořil postavu vraha a přitom je to on, kdo je celou dobu neodolatelný, a to i v naprostém závěru, nebo vlastně v něm především. Ta slova, která pronáší, mu prostě věříte. Není proč nevěřit, on má pravdu. (06.10.2014)

Chaplinovo vybočenie z línie možno pre neho znamenalo jeho najobľúbenejší film, ale pre mňa po rokoch sklamanie. Samozrejme dojmy z mladosti sú irelevantné a súčasný dojem je minimálne rozpačitý. Chaplin sa ešte ani v tomto filme nezbavil maniér tuláka Charlieho, prehrával a to stvárneniu tejto novej postavy dosť ubližovalo. Celý zámer nakrútiť čiernu komédiu a konanie vraha vysvetľovať nanajvýš čudnou argumentáciou ma núti znížiť hodnotenie na neutrálne tri hviezdičky. (24.02.2018)

Chaplin sa vo zvukovom období snažil odpútať od grotesky a tvoril snímky, ktoré boli iba hlavne satirou a sociálnou kritikou. Jeho Verdoux je v podstate dobrý človek, donútení robiť chyby a nezákonné správanie. Ako ináč, pán herec a režisér v jednej osobe ho podal opäť svojím jedinečným spôsobom a vytvoril nezabudnuteľnú kreáciu. (23.06.2015)

Další výborný film s Charliem Chaplinem, kde si vystřihl zápornou postavu, avšak jeho chování zrcadlí společnost, přičemž daný obraz je i dnes aktuální. Je radost sledovat jeho herectví, zejména grimasy, ale rovněž poslouchat jeho specifický hlas. Pan Verdoux skvěle kombinuje prvky komedie a dramatu s kriminální zápletkou v pozadí. S blížícím se koncem snímku nechybí patřičné napětí a houstnoucí atmosféra. "Když žena podvede muže, pohrdá jím. I když je laskavý, dá přednost někomu horších kvalit, pokud je ten muž, jak to říci, atraktivnější." (Pan Verdoux) (16.06.2015)

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. (27.08.2007)