Pan Verdoux

„Business is a ruthless business“ Chaplin je skoro stejně odvážný jako o sedm let dříve s Diktátorem. Za vzor si opět bere skutečného vraha, ale tentokrát ho přetváří v milujícího manžela, jenž svými vražednými zálety sleduje dobrou věc. Nezachází tak daleko, aby obhajoval vraždu za určitých okolností (což by autor námětu Orson Welles možná udělal), ale i ta trocha rozporuplnosti, kterou do černobíle nazíraného tématu vnáší, potěší. Největší devízou je nepřekvapivě Chaplin sám. Rozkošně amorální kriminálník. Pro ležérnost, s jakou dvojsmyslné hlášky prokládal starým dobrým slapstickem jsem si provinile přál, aby měl stále koho vraždit. Svým přístupem „vraždy s úsměvem“ má Pan Verdoux něco společného s Jezinkami a bezinky, které jsou ale sevřenější a svižnější. Chaplin taky oproti Caprovi netočil jenom ztřeštěnou komedii. Proto je škoda, že stejnou péči jako zapojení společenského podtextu nevěnoval úloze rodiny (Verdouxova hlavní motivace), na kterou jaksi zapomíná. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko, the_weaver (16.01.2020)

Charlie Chaplin opět dokazuje, jak moc je tenká hranice mezi komedií a dramatem, v tomhle případě skutečně krutým dramatem. Co je ještě zajímavější, to je skutečnost, že on vytvořil postavu vraha a přitom je to on, kdo je celou dobu neodolatelný, a to i v naprostém závěru, nebo vlastně v něm především. Ta slova, která pronáší, mu prostě věříte. Není proč nevěřit, on má pravdu. (06.10.2014)

Plagát (ten, na ktorom je blondína: mrknite naň) vystihuje film: Odvšadiaľ vyhadzovaný tulák, túžiaci zaujať komicky extravagantným popieraním poriadku je minulosťou. Ale čosi z tej minulosti na pleciach zostalo: snaha byť pánom situácie, ovládať životy vo svojom mikrosvete a byť bezhranične milovaný. Vandrácky zjav nahradili fúziky vykrútené dohora, solídny oblek, uhladené spôsoby. Takto vystrojený je pripravený podať správnu porciu ilúzií starnúcim paničkám. Netrvá dlho a zakrúti im krkom. Už nie zo srandy, ale vždy s patričným peňažným efektom. Vraždenie ako rozvinutie obchodného talentu, ako cynické víťazstvo nad nespravodlivým svetom, v ktorom je prirodzené byť krutý na to, aby sme prežili ? Pán Verdoux necíti žiadne previnie ani v cele smrti, vinný je systém, spoločnosť vraždiaca vo veľkom, tá z neho spravila nezamestnaného, ktorý sa o seba musel postarať. Svižný príbeh s viacerými zamysleniami sa rúti dopredu ako voda, že ani neostáva čas na otázky kde sa v jemne komickom elegánovi, berie rýchlospádový vraždiaci elán (opakované zábery na rútiace sa kolesá vlaku symbolizujú presun Verdouxa medzi obeťami, bleskové prepočítavanie "tržby" rukami zase posadnutosť peniazmi, ktorých nikdy nie je dosť). (24.05.2006)

Chaplin sa vo zvukovom období snažil odpútať od grotesky a tvoril snímky, ktoré boli iba hlavne satirou a sociálnou kritikou. Jeho Verdoux je v podstate dobrý človek, donútení robiť chyby a nezákonné správanie. Ako ináč, pán herec a režisér v jednej osobe ho podal opäť svojím jedinečným spôsobom a vytvoril nezabudnuteľnú kreáciu. (23.06.2015)

Kritikou ve své době velmi chladně přijatý film. Ačkoli se běžně řadí mezi Chaplinovi nejsilnější snímky, osobně mám s tímto dílem značný problém. Vkládání komických scén do krutého dramatického příběhu občas působí jako černý humor. Jde ale o humor poněkud trpký. Chaplin vtělil postavě Verdouxe komický rozměr. Člověk by i přál tomu nešťastníkovi úspěch a záchranu, jako se stalo minulým Chaplinovým postavám. Ale sériový vrah nemůže být nikdy kladným hrdinou, ačkoli lze vnímat lidský rozměr jeho osobnosti nebo beznaděj jeho chování. Tradiční lidský rozměr Chaplinových hrdinů zde stojí v ostrém kontrastu s 15ti vraždami ze zištných důvodů. Konečné moralizování a antimilitantní postoj tak v celkovém kontextu nepůsobí jen nevěrohodně, ale i pokrytecky. (31.08.2014)