Horizont události

Nejzajímavější sdělení z filmu je princip ohnutého pijáku. Princip ohnutého pijáku totiž vysvětluje, jak se nejrychleji dostat z toho špinavého smradlavého bodu A, totiž Země, do tajemného neznámého bodu B, kdesi na konci vesmíru. Prostě ohnutím toho prostoru, té neskutečně šíleně velké vzdálenosti, která by za jiných okolností trvala překonat tak nepředstavitelně dlouho... a to je co říct, se kurevsky velká loď v mžiku objeví milion let v kosmu. Pak film vygradoval v jakýsi horor, který pak chtělo napodobit ještě mnoho dalších filmařů, ale to s tím pijákem v hlavní roli se mi opravdu líbilo. Liberate tuteme ex inferis mi ale také utkvělo v hlavě jako khůl hlas ze záhrobí. Podle nejmenovaného zdroje ale mělo být správně latinsky řečeno: libera tutemet ex inferis. (18.05.2012)

Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Když v roce 1979 s tímto sloganem přišel do kin kanonický Vetřelec, odstartoval svým úspěchem renesanci subžánru sci-fi hororu. Ten se těšil velké popularitě v Americe padesátých let, kdy snímky o zlotřilých mimozemšťanech žily z paranoie vůči východnímu bloku, případně odrážely hrůzu z jaderné katastrofy i rapidně se rozvíjející vědy. S ochladnutím ideologického běsnění a především pak tváří v tvář reálnému závodu o dobytí kosmu přišel žánr o svou hybnou sílu a jeho příspěvky se staly zábavnou výplní nočního vysílání televize. Vetřelec coby čistokrevný horor postavený na psychologických a mytologických archetypech připomenul, že neprobádané dálavy mezihvězdného prostoru mohou skrývat hrůzy, které ze Země, kde vědecký pokrok okrajoval sféry tajemna a iracionálna, závratně mizely. Nadcházející dekáda přinesla vedle přímého pokračování a desítek laciných kopírek směřujících na bující videotrh také další dnes ikonické příspěvky, které sci-fi horor ustanovily jako jednu ze stabilních žánrových kategorií, jež se má čile k světu dodnes, jak ukazuje letošní premiéra Život (Life, 2017). Devadesátková produkce Horizont události je sympatická tím, že nijak nezastírá svou brakovost, ale vedle šestákové přímočarosti vlastní VHS titulům se chlubí také působivými efekty a výpravou i strhujícím formálním rukopisem. Režisér Paul W.S. Anderson, který proslul svými hyperrealistickými videoherními filmy v čele se sérií Resident Evil, za pomoci efektních kamerových kompozic a rychlého střihu proměňuje omezené prostředky a několik málo studiových interiérů na pohlcující horskou dráhu vesmírnou archou hrůzy. Na rozdíl od hrůzy personifikované do roztodivných mimozemských tvorů, Horizont události kráčí ve šlépějích lovecraftovského absolutního zla dalece přesahujícího malého člověka, které spojuje s prvky groteskně fyzických hororů Cliva Barkera. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

"Tahle loď je zkurvená! - Děkuji za vědeckou analýzu." Občas si rád zobnu přiměřenou dávku haluškoidního sci-fi a většinou mi celkem chutná, ale v tomto případě jsem trošku na rozpacích. Ono se mi to totiž celkem líbilo, ale mezi posádkou jsem nedokázal nenalézt ani jednoho astronauta, pro jehož záchranu bych byl ochotný nasednout do raketoplánu či alespoň zavolat na linku 112, takže mám takový dojem, že někde při výrobě tohoto snímku došlo k drobnému zaváhání. (21.03.2016)

Další obří rest splněn a tentokrát asi u nejambicióznějšího filmu Paula W.S. Andersona. Sam Neill je tu skutečně démonický a já jsem za tyhle sci-fi horrory ála Vetřelec dost rád. Škoda, že od the Life s Gyllenhaalem tu nic podobného nebylo...75% (13.12.2020)

Burácející atmosféra Neptunu a kosmická loď vyvržená z hlubin samotného pekla mě nenechala celých 92 minut ani na chvilku v klidu. Anderson umí když chce (bezchybný závraťový začátek) a nebýt trošku přestřeleného závěru dával bych 5* a s úsměvem. Takhle jen vzpomínám na dokonalé budování atmosféry v prvních dvou třetinách, skvělé herecké výkony Laurence Fishburna a Sama Neilla, hodně solidní triky a nápad, který kdyby se správně rozvedl mohl naplno uspokojit mého temného společníka. (08.12.2009)