Horizont události

Velice stísněná a nepříjemná atmosféra, výborné herecké výkony nejen dua Neill - Fishburne, nechutné záběry, zajímavá výtvarná stránka, deprese, šílenství...Slušná soda. A kvalitní podívaná, i když rozhodně ne pro každého...Jedna věc se mi na "Horizontu událostí" líbí obzvlášť - už je to pár týdnů, co jsem ho viděl, ale pořád mám při vzpomínce na něj opravdu svíravý a nepříjemný pocit. Není mnoho filmů, které by tohle uměly...Brrr!! (08.11.2005)

Dobře obsazený, vizuálně nabušený, znepokojivou atmosférou dýchající a krví nasáklý efektový akční sci-fi horor, při kterém si nemůžete nevzpomenout (nejen) na Vetřelec (ještě očividnější koncept gotického hororu přeneseného do vesmíru, Weir a posádka ve společenské místnosti, poslední scéna) a Hellraisera. Scéna, v níž Laurence Fishburne zachraňuje člena své posádky, co vyskočil bez skafandru do kosmu, je nářezová. Chci vidět studiem ztracenou původní drsnější 130 minutovou verzi a chci zpět toho starého Paula Andersona! (02.01.2008)

Nejzajímavější sdělení z filmu je princip ohnutého pijáku. Princip ohnutého pijáku totiž vysvětluje, jak se nejrychleji dostat z toho špinavého smradlavého bodu A, totiž Země, do tajemného neznámého bodu B, kdesi na konci vesmíru. Prostě ohnutím toho prostoru, té neskutečně šíleně velké vzdálenosti, která by za jiných okolností trvala překonat tak nepředstavitelně dlouho... a to je co říct, se kurevsky velká loď v mžiku objeví milion let v kosmu. Pak film vygradoval v jakýsi horor, který pak chtělo napodobit ještě mnoho dalších filmařů, ale to s tím pijákem v hlavní roli se mi opravdu líbilo. Liberate tuteme ex inferis mi ale také utkvělo v hlavě jako khůl hlas ze záhrobí. Podle nejmenovaného zdroje ale mělo být správně latinsky řečeno: libera tutemet ex inferis. (18.05.2012)

Ano, začátek vypadal slibně, velmi slibně. Jenže pak se něco stalo a film se velmi pevnými kroky začal blížit k hodně nepovedenému béčku. Možná že je to ještě o fous horší, protože béčka si obvykle nehrajou na nic víc, než čím jsou, ale tenhle film se tváří úžasně vyspěle a chytře, ale za moc doopravdy nestojí. I jindy solidní herci (Laurence Fishburne, Jason Isaacs) zde předvádějí podprůměrné výkony, možná i "zásluhou" zmateného scénáře, jehož druhou polovinu asi musel pan scénárista psát buď pod vlivem nějakých narkotik nebo ho snad někdo praštil do hlavy. A jestli se nestalo to druhé, tak bych to s obrovskou chutí udělala já (i když normálně nemám násilnické sklony :-)), protože to, co se z příběhu vyklubalo je opravdu na ránu. (10.07.2005)

Kvalitativní vrchol tvorby Paula W. S. Andersona a jedno z nejlepších sci-fi vůbec. Budování atmosféry v první polovině nemá daleko ke slavným duchařinám, brutalita poloviny druhé si zas bere svoje z Hellraisera a jemu podobných. Z nějakého důvodu k sobě obě půle sedí a největší slabinou je tak scénář obsahující několik nepěkných lapsů. Bůh ví, jak by vypadala původní Andersonova verse, o 30 minut brutálních záběrů delší. (02.09.2004)