Melinda a Melinda

Moje další setkání s Woody Allenem, kterého jsem dlouhá léta opomíjel. Nevím, jestli přímo záměrem, ale rozhodně se mi to dařilo obstojně. Po poměrně novém filmu, jakým je "Půlnoc v Paříži", jsem se ohlédl trochu zpátky do minulosti, ale ne zase o tolik. "Melinda a Melinda" je filmem, který rozhodně patří do Allenovy novější tvorby, která se mimo jiné vyznačuje tím, že už v ní sám tvůrce skoro nehraje. "Melinda a Melinda" je přesně ten případ. Je to film o lidských vztazích a o tom, jak si do svých životů jednotliví lidé navzájem zasahují. Film je celkem inovativní. Ve skutečnosti sledujeme večer malé skupinky lidí, která se v restauraci baví o tom, jak může příběh vypadat. Jsou zde dva spisovatelé a každý má na příběh jiný názor. Jeden v něm vidí komedii, druhý tragédii. A tak sledujeme to, jak příběh utváří. Jeden komicky, druhý tragicky. Jako kdyby Allen měl v hlavě námět, který neměl rozpracovaný, a tak si ho vyzkoušel se skutečnými herci a udělal z toho záznam. Příběh je neucelený, hromadí se zde různé myšlenky, různé pohledy. I když se Woody Allen snažil o trochu jiný přístup, v tomhle případě mu to prostě nevyšlo. Woody Allen řekl, že má nápady, které nikdy nestihne realizovat do konce života. Kdyby místo "Melindy a Melindy" zkusil jiný z těch nápadů, myslím, že by kinematografii obohatil o něco víc. Jsou zde vtipné scény, jsou zde dramatické scény, ale není zde celek, který by to dával nějakým obstojným způsobem dohromady. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/10/prach-uspesna-pokracovani-animaku.html (01.03.2013)

Je smutné vidět, jak mému velkému oblíbenci docházejí síly. Docela jsem se obou Melind bál, ale až na ten nevýrazný a nudný začátek to nebylo tak zlé. Všechno jsme sice už u Allena hodněkrát viděli, ale film mě nakonec docela pobavil - hlavně asi díky Ferrellovi - jako Woodyho alter ego je extrémně roztomilý. (24.12.2005)

Melindě a Melindě předcházející "Cokoliv" se mi zdálo podstatně nápaditější (zato Cokoliv předcházející Hollywood v koncích byl hodně slabý) - tento film tedy hodnotím jako Allenův průměr v rámci posledních několika let (ale jednoznačný podprůměr v porovnání s jeho tvorbou celoživotní) . Základní idea filmu (spor dvou dramatiků o to, zda je život spíš komický nebo tragický) je skvělá, ve výsledku mě však "tragická část" příběhu moc nebavila, a také měla nulovou pointu. Zato "část komediální" se nesla přesně v tom duchu, v jakém mám Allena rád - v zásadě je to zase o sarkastickém bojácném neurotikovi bojujícím o srdce jedné dámy - Woody však toto provařené téma dokáže pojmout vždy nějak invenčně, a tento film není vyjímkou. Konstantně se šklebící Will Ferrel v roli allenovského hrdiny obstál opravdu slušně - leč nedá se nic dělat, nejlepším allenovským hrdinou je stále Allen sám. Nebo aspoň byl. (03.04.2005)

"Nerad bych pak zjistil, že se rozcházíme v otázkách daňových úlev." Tak tady s Hobiem souhlasím. Tyhle důležitý otázky by se měly vyřešit před prvním sexem. Hobie mě vůbec bavil. Nikdy nezapomenu na jeho šťastnej výraz, když zastihl manželku při nevěře. Tady však pozitiva končí. Veškerý rozhovory jsou neskutečným mlácením prázdný slámy, při kterým jsem se hrozně nudil. Navíc mě nebavila Melinda. A ani Melinda. Prostě vyprávět příběh dvěma naprosto odlišnejma způsobama je sice skvělej nápad, ale jedinej rozdíl mezi komedií a tragédií byl Hobie. A to je dost málo. (09.06.2022)

Poprvé za 70%, podruhé mě to bavilo ještě méně, snížil jsem hodnocení o hvězdu. Ze dvou linií mi bližší rozhodně byla komediální linie s výborným Willm Ferrellem. Zezačátku mě tenhle film moc nebavil, ale v jeho průběhu jsem si na vzájemné přeskakování dvou linií podobného příběhu zvykl a začal nalézat momenty, které mě pobavily, ačkoliv jich moc nebylo. (14.12.2007)