Zámek hrůzy

Film disponuje dvomi aspektami, prečo si tento film pozrieť. Jednou je tajomné, temné a veľkolepé sídlo, ktoré samé o sebe bolo strašidelné. A myslím si, že bolo asi aj jediné čo bolo na filme strašidelné. A za druhé sú to známe mená, ktoré vám, ale dobrý film nezaručia a tramtadadá ani nezaručili. Scenár mizerný, film bol zábavy na miestach, kde chcel zaujať silným napätím. A príbeh bol tiež totálne bez originality. Ked si chcete pozrieť ducharčinu a aj pri nej sa báť, dajte prednosť The Haunting (1963), ten je cez atmosféru king a tento film sa mu nemôže rovnať, len to som chcel. (25.04.2015)

Tak ve srovnání s originálem z roku 1963 prohrává tento paskvil na celé čáře. Zatímco v The Haunting je atmosféra postavena na zvucích apelujících na lidskou představivost, tady je všechno servírováno narovinu. Jenomže to "všechno" je tak nějak úplně k ničemu, protože to postrádá konkrétnější smysl. Nejstrašidelnější je Zámek hrůzy na začátku, kde se teprve seznamujeme s prostory opravdu nádherného domu. Dál už jenom častěji a častěji cukají koutky v letmých až výrazných pousmáních. (19.12.2004)

Remake původního filmu z roku 1963, předělaný na thriller. Scénář je trošinku vylepšený, hlavně snahou dát nějaký pozitivní smysl závěru. Jinak asi největší pochvalu zaslouží zajímavé exteriéry a interiéry, točené převážně na zámku Harlaxton Manor v Anglii (historizující pseudorenesance z 30. let 19. století). Ale scénář se mi celkově nelíbi, stejně jako u prvního filmu (který je rozhodně umělečtější, nicméně nudný), takže sebelepší vizuální vylepšování či zvyšování "akce" tomu nepomůže. Prostě začíná to zřejmě už u literární předlohy. Propadák to sice není, ale slabší tři hvězdičky. (06.01.2011)

Tak sa opäť raz pridám k menšine... Remeselne zvládnutý film, ktorý občas kazia prehnané triky, ale inokedy mi vytvorili zimomriavky. Skvelé obsadenie zvláda svoje úlohy ok a hlavne C. Z-Jones hrá veľmi zaujímavú postavu. Každého asi nevystraší šepot a detský plač, ale mne to v kombináci s krásnou vizuálnou stránkou stačilo... (22.02.2006)

Trpí nespavostí. V rámci výzkumu skončí s podobně sužovanými jedinci ve velikém starém zámku. Dlouhé chodby, hodně zákoutí, schodišť a obrovských sálů. A všude nejrůznější sochy vyvolávající nepříjemnou atmosféru. Co na tom, že po téhle stránce se Zámek hrůzy vyvedl. Horší je, že producenti zaveleli, že tvůrci musejí ctít přístupnost mládeže. Takže žádná krev, žádná prsa, žádné úchylárny. Divák neustále čeká, že se to rozjede, jenže chyba lávky. Nebezpečná rychlost, Twister a pak sešup dolů. Jan de Bont, kterého jsme měli rádi, se už nikdy nevrátí. Scénář Davida Selfa (přitom později napsal Road to Perdition) je dost šílený, tempo dost utahané, žánr dost nerespektovaný. Výsledek je přeplácaný, zmatený, otravný. Pochválit lze některé herce (Owene Wilsone, ty mezi ně ovšem nepatříš), výpravu a skladatelskou legendu Jerryho Goldsmithe. Zbytek zaslouží pořádně za uši. (06.02.2018)