Za ginipiggu 2: Chiniku no hana

fuj. ostry snuff.. vselijake tryzneni mlade random japonky sice zacina jiz po dvacetiminutach byt dost zdlouhave, ale technicka stranka brutalnich efektu je nesmirne naturalisticka, odporna...vseobecne, mam problem s hodnocenim tohoto subzanru (snuff). otresne morbidni divadla a rozmanite rejpy teenagerek v exotickych pozicich, v tom se rozhodne nevyzivam... v porovnani s ostatnimi dily serie, davam 4*... v obecnem meritku nevim jak (a jestli vubec to ma cenu) hodnotit... nemocné (12.07.2008)

Legendární japonský arty fake snuff (hehe :-) ) ve mne zanechává tak trochu rozporuplné pocity. Co mi zde moc nesedlo a nad čím jsem se spíš křenil byl herec, ztvárňující hlavní postavu šílence. Působil na mě nechtěně směšně, kolikrát nasadil tak vykulenej výraz (např. když odřízl nohu), že člověk nevěděl jestli hraje dítě sedící na nočníku nebo údiv jako vyoraná myš. Jeho oblek a helma mi taky připadly jak z maškarního, nemluvě o rybářské zástěře, která mi připomněla fronty na kapra :-) . Další věc je gore. Jakože guma rules, ale tady je to místy (říkám místy, krev má opravdu barvu krve, střeva taky vypadají jako střeva, jen občas ta gumová kůže) opravdu docela okaté a umělé, Charlie Sheen musel bejt při sledování sjetej fakt těžce když uvěřil že je to opravdový snuff. Na druhou stranu i lépe zvládnuté gore efekty můžou v člověku co studuje medicínu (což není můj případ) taktéž vyvolat úsměv. O třináct let mladší Niku Daruma od Tamakichiho Anaru, které z tohoto snímku v lecčem čerpá koneckonců také obsahuje některé momenty které vyloženě prozrazují že jde o fake. Ale přejděme k pozitivům - celý film se opravdu snaží tvářit tak trochu neotřele arty, včetně ústřední fetišizace vlastního aktu rozřezávání mladé japonky, které se místy evidentně to všechno docela líbí a užívá si to. Za dobrý nápad považuju i cílenou změnu osvětlení pro každou nadcházející fázi řezničiny a zajímavě pojaté doprovodné zvukové efekty, šikovně dokreslující záběry řezání a sekání. Takže ve výsledku takový průměr. (29.12.2009)

Samoúčelná úbohosť. Nielen, že je to zle urobené, trápne zahraté a nelogické až hrôza, ešte sa to snaží vydávať za umenie. Jednotka bola aspoň znepokojujúca ale toto? Spýtajte sa sami seba, na čo sa pozerá horšie; na zviazanú, kričiacu, mučenú ženu, alebo na mŕtvolu? Keby bola pri vedomí, alebo keby ju aspoň vyzliekli, mohlo to byť aspoň trochu šokujúce, ale toto bolo asi najhoršie možné réžijné riešenie danej témy. Ani percento tomu nedám. (21.10.2012)

Předem upozorňuji, že tento díl není pro slabé nátury, protože gore scény jenž jsou zde k vidění ocení jen opravdoví gurmáni tohoto žánru. Při jeho sledování jsem zůstal po celou doslova přikován k obrazovce a neskutečně si užíval jednu scénu za druhou. Nevím možná jsem už podobnými snímky zdegenerován, nebo mě nějakým způsobem neskutečně přitahují, ale tohle byla doslova pastva pro oči. Některé scény sice byly hodně vyumělkované, ale většina snímku vypadala docela realisticky (na tehdejší dobu) a především hodně morbidně. Přesně tak se mi to líbí a od podobných kousků to vyžaduji. (12.11.2010)

Flowers of Flesh and Blood sériu Guinea Pig nikde významne dopredu neposúva. Síce na reálnosti a bizarnosti sa trocha pridalo, atmosféra toho však opäť moc nepobrala. Nekrvavý začiatok síce trocha navnadil, ale ten sa podarilo celkom rýchlo zabiť svojim neskorším pomalým tempom. Hideshi Hino sa zameral na nechutný osud japonskej dievčiny, ktorá mala tú smolu, že v pokročilú hodinu narazila na úchylného sadistu. Ten ju vo svojom príbytku za sprievodu sveteľných efektov ( asi to bol japonský discofil :-] ) manuálne spracoval. Prvoplánové filmové znechutenie na mňa moc nezabralo. (27.12.2007)