Za ginipiggu 2: Chiniku no hana

Vzhledem k tomu, že série už je stará skoro 30 let, musím jí uznat určitý potenciál své doby, ale v současnosti, kdy hranice toho, co je zobrazeno, zacházejí ještě o něco dále, jen tenhle vrah v samurajském brnění prostě jen jedním filmem z mnoha, který ničím zásadně nevyniká. Absence děje tomu příliš nepomáhá, jsme vlastně celou dobu v místnosti, z níž se nehneme, až na úvodní scénu, kdy je vražděná dívka unesena. Jak říkám, se statickou kamerou by tohle celé vyznívalo jinak. (27.11.2013)

Ač tedy v tomto snímku není žena mučena jako v prvním, ale rovnou čtvrcena, není to tak šokující a drsné. Naopak, díky své místy přehnané teatrálnosti a až směšného čtvrtitele v samurajském obleku, to celé nabírá komických a groteskních výšin (ale možná to byl záměr). Rozhodně tomu chybí nepříjemnost a alespoň náznak realističnosti jedničky. Zaujalo mě vlastně až klasické oko na závěr a úplně závěrečná galerie. A slečna byla hezká. Jako trikově to není zrovna špatné, ale tak nějak mě to nechalo zcela chladným. (28.09.2014)

Samoúčelná úbohosť. Nielen, že je to zle urobené, trápne zahraté a nelogické až hrôza, ešte sa to snaží vydávať za umenie. Jednotka bola aspoň znepokojujúca ale toto? Spýtajte sa sami seba, na čo sa pozerá horšie; na zviazanú, kričiacu, mučenú ženu, alebo na mŕtvolu? Keby bola pri vedomí, alebo keby ju aspoň vyzliekli, mohlo to byť aspoň trochu šokujúce, ale toto bolo asi najhoršie možné réžijné riešenie danej témy. Ani percento tomu nedám. (21.10.2012)

Legendární japonský arty fake snuff (hehe :-) ) ve mne zanechává tak trochu rozporuplné pocity. Co mi zde moc nesedlo a nad čím jsem se spíš křenil byl herec, ztvárňující hlavní postavu šílence. Působil na mě nechtěně směšně, kolikrát nasadil tak vykulenej výraz (např. když odřízl nohu), že člověk nevěděl jestli hraje dítě sedící na nočníku nebo údiv jako vyoraná myš. Jeho oblek a helma mi taky připadly jak z maškarního, nemluvě o rybářské zástěře, která mi připomněla fronty na kapra :-) . Další věc je gore. Jakože guma rules, ale tady je to místy (říkám místy, krev má opravdu barvu krve, střeva taky vypadají jako střeva, jen občas ta gumová kůže) opravdu docela okaté a umělé, Charlie Sheen musel bejt při sledování sjetej fakt těžce když uvěřil že je to opravdový snuff. Na druhou stranu i lépe zvládnuté gore efekty můžou v člověku co studuje medicínu (což není můj případ) taktéž vyvolat úsměv. O třináct let mladší Niku Daruma od Tamakichiho Anaru, které z tohoto snímku v lecčem čerpá koneckonců také obsahuje některé momenty které vyloženě prozrazují že jde o fake. Ale přejděme k pozitivům - celý film se opravdu snaží tvářit tak trochu neotřele arty, včetně ústřední fetišizace vlastního aktu rozřezávání mladé japonky, které se místy evidentně to všechno docela líbí a užívá si to. Za dobrý nápad považuju i cílenou změnu osvětlení pro každou nadcházející fázi řezničiny a zajímavě pojaté doprovodné zvukové efekty, šikovně dokreslující záběry řezání a sekání. Takže ve výsledku takový průměr. (29.12.2009)

Snuff – v poslední době hodně propírané téma, na němž i několik režisérů stavělo své příběhy (vzpomeňme např. na nedávných 8 mm či na realističtější snímek, co se násilných scén týká, Snuff killer - La morte in diretta). Neodmyslitelný primát ale patří sérii japonských filmů Ginipiggu. Syrovou realističností, amatérismem a hlavně nesmírnou mírou brutality se daleko neliší od skutečnosti. Vždyť i samotný Charlie Sheen na jednom divokém večírku viděl právě tento snímek a naprosto otřesen zalarmoval FBI, která se případu dokonce věnovala. Samozřejmě, že se jedná o podvrh, ale o podvrh natolik skutečný a mírou brutality značně neúnosný až se člověk zamyslí, co všechno můžeme považovat za film. Hideshi Hibino se odvolává na balíček jednoho maniakálního fanouška, jenž obsahoval osmimilimetrový film, 54 obrázků a devátenácti stránkový dopis popisující záznam skutečného (!) krutého zločinu. Na základě této zásilky režisér natočil polodokumentární záznam vraždy, kde oživuje praktiky hrůzného zločinu. SPOILER! Mladá dívka je večer unesena neznámým útočníkem a probírá se svázaná v ponuré místnosti. Nadopovaná prášky otupěle zírá na ošuntělé prostředí a na potřísněné zdi zaschlou krví. Následně si všímá muže, který je oblečen do samurajského úboru s helmou na hlavě. Od této chvíle nastávají bohapustá jatka, sice v některých momentech amatérsky zpracovaná, ale natolik sugestivní, že i otrlejším jedincům se může zvednout žaludek. Po nabroušení čepele muž chytá slepici, kterou nemilosrdně podřeže a chladným hlasem ženě oznámí, jaký pro ni přichystal osud. Porcování oběti prokládá vzletnými projevy o krvi a tělu, které ho tolik fascinují. Systematicky ženě uřízne nejdříve zápěstí, poté ramena (dlátem a kladivem), nohy a následně ji vykuchá za výkřiků extatického vzrušení. Oběť se již mění v lidské torzo, ale násilníkovi to stále nestačí. Sekerou amputuje hlavu od těla a nakonec se jí rozhodne vzít její nejdrahocenější věc - oko - jehož bulvu pak následně olizuje. Nejsadističtější část snímku je u konce. V dalších minutách útočník představuje zvrhlou sbírku hnijícího masa plného červů, očních bulev a hlav svých předešlích obětí. Perverzně skandální děj, na jehož popularizaci měl podíl již zmíněný Sheen, vytvořil tomuto snímku až jakési mýtické postavení mezi ostatními díly série. Hodnocení něčeho takového se vzdávám.... (23.06.2004)