Dívka a moře

Já sportovní věci o tom, jak někdo dře jak vůl, a kdy je předem jasný, jak to dopadne, moc rád nemám. Ale tohle bylo jiný. Jednak jsem věděl o Trudy pendrek a nevěděl jistě, jak to skončí, za druhý mě dostalo vidět na vlastní oči tehdejší přespříliš úzkoprsý pohled na ženy ve sportu, vidět zákulisní politikaření a nakonec jsem rád viděl i Daisy, kterou jsem si oblíbil v Rogue One.  # příběh ***** | hudba **** | humor * | akce – | napětí * | pustil bych si znovu *** (21.07.2024)

Po pútavom životopisnom filme o Diane Nyad tu máme ďalší zaujímavý kúsok zo sféry ženského plávania. Príbeh Trudy Ederle sa odohráva v 20tych rokoch 20.storočia, takže to má okrem iného veľký záber aj v boji o uznanie ženských športovkýň, ktoré boli v tej dobe predsa len neustále podceňované. Jej životný príbeh bol natočený vynikajúco, aj keď nepochybne tu bolo aj množstvo umelej gradácie deju, ktorá mala za úlohu zdramatizovať scenár (ale to nie je pri životopisných športových filmoch nič neobvyklé). Každopádne, natočené to bolo vynikajúco, a aj posolstvá, ktoré film so sebou nesie sú skutočne silné. Inými slovami, film hodný 5* Klobúk dole pred Trudy a jej výkonmi v La Manche! (03.08.2024)

Ano, ano, ano! Mám slzy v očích a obrovský respekt! Toto byl středověk plavání přes Kanál La Manche! Plavci do vody podali kuřecí stehna, zkušených trenérů bylo minimum, teprve začínali chápat, jak má vypadat trasa přez Kanál, podpora v noci byla nízká a tehdejší plavecké brýle by si dnes nedal na tvář ani začátečník. Nicméně mnohé věci platí i dnes. Plavec je ve vodě sám, nikdo se ho nesmí dotknout, když potká medúzové pole, nemá jinou možnost, než ho přesprintovat (a křičet při tom), ideální trasa je podobně esovitá jako ta, která se na okamžik objeví na mapě. Trudy Ederle zvládla trasu za 14 hodin a 34 minut, což byl na tu dobu, tehdejší znalosti a možnosti tréningu naprosto úžasný čas (Slovenka Soňa Rebrová plavala loni v září Kanál za 13 hodin a 43 minut - za současné moderní podpory, moderních znalostech a při teplotě ne 13, ale 19 °C). Young Woman and the Sea není dokument, přesto obsahuje poměrně málo dramatického vylepšení a velmi realisticky ukazuje, jak to mohlo před 98 lety doopravdy být. ■ Osobní poznámka: Mám sen přeplavat Kanál. Vlastně na to už několik let zvolna trénuju (letos jsem přežil v kuse na otevřené vodě 10,5 hodiny a 20 km). Možná i proto hodnotím maximem. Od okamžiku, kdy skočila pomazaná vazelínou do vody, jsem plaval v tom moři s ní. ■ Tento film doporučuji víc, než Nyad! (20.07.2024)

Nádherný příběh o Trudy, která jako první žena přeplavala Lamanšský průliv. Ne, nečekal jsem, že to bude tak strhující, a že ty více jak 2 hodiny utečou jako voda. To odhodlání bylo ve filmu tak perfektně ztvárněno, že nemám slov. Ano, nevyhneme se opravdu velké dávce patosu, ale na mě to samozřejmě maximálně fungovalo. Důležité je také si stále připomínat, že lidská práva nepadají z nebe, konkrétně tady ta ženská. Šílený, když to člověk takhle vidí. O to víc je příběh Trudy fascinující a hrdinský. Já sázím plný počet! (22.07.2024)

„Když to dokáže, zapíšete se do dějin. Jako muž, který to nepřeplaval. A ani neodtrénoval.“ Právě odpor mužské společnosti tady hraje podstatnou roli, protože s ženami se tehdy ve sportu zkrátka nepočítalo. Trudy Ederle tak nebojuje pouze se soupeřkami v plaveckém bazénu a následně s rozbouřenými vlnami mezi Calais a Doverem, ale i s hlavouny ze sportovního prostředí, zhrzenými trenéry a částečně i s členy vlastní rodiny. Každopádně se nám tu s těmi dálkovými plavkyněmi roztrhl (dobře, jen hodně malý) pytel, protože loni se coby první člověk na světě pokusila přeplavat z Kuby na Floridu bez přestávky a bez klece proti žralokům zabejčená Annette Bening, respektive kdysi dávno to nevyšlo, a tak se na stará kolena rozhodla nemožnou výzvu zopakovat. Nejenže si oproti Trudyinu „uzoučkému“ Lamanšskému průlivu ukousla 160 kilometrů neklidných vod, ale uchopení rekordu plavkyně a spisovatelky Diany Nyad mě jednoduše zaujalo víc. Možná proto, že… že Disney. Prostě to má tu všudypřítomnou medovou náladu, je to uchopené a natočené hrozně bezpečně, šablonovitě, opatrně, bez skutečného konfliktu, holt aby se to líbilo celé rodině. Ostatně Joachim Rønning je docela rutinér, ani jeho „podobné“ drama Kon-Tiki nepřineslo žádné ostré hrany, žádnou psychologii nebo skutečně zapamatovatelnou scénu. Navíc je tam pár „úprav“ v zájmu dramatizace, třeba druhý pokus rozhodně nenásledoval jen pár dní po prvním, ale na anglické pobřeží Trudy srdnatě plavala až po roce. Disney ždíme, ale proč ne, jen čtyři hvězdy prostě nedám… (18.08.2024)