Dívka a moře

Disneyova (pomalu soukromá) doména inspirativních sportovních dramat se rozrůstá o další, řemeslně a emočně naprosto adekvátně zaplavané. Ani se na něj nelze zlobit, vždyť tu "nekonfliktní tendenčnost" (snad i) myslí upřímně, přesně podle příručky. Ve finiši tak budete necynicky jásat s davy, jelikož zapálení Daisy Ridley se opírá o vykreslené rodinné vztahy i nelichotivé podmínky ženského plavání (sportu) své doby a pokoření Lamanšského průlivu jí dá zabrat. 70 % (28.08.2024)

Poslední dobou jsou nám předkládány příběhy, kdy se na sílu tlačí women power. Jen aby se ukázalo, že ženy dokáží být silnější, než muži. Takové příběhy se setkávají s nepochopením protože nejsou uvěřitelné. A pak tu máme příběh plavkyně Trudy Ederle, která jako první žena v historii přeplavala Kanál La Manche. Příběh, který ukazuje pravdu, že i ženy dokáží to co muži a možná i lépe. Není to jen film o tom, že jedna žena přeplavala jeden kanál. Oproti jiným příběhům, na tenhle jsem se dívala opravdu s obdivem. (26.07.2024)

Já sportovní věci o tom, jak někdo dře jak vůl, a kdy je předem jasný, jak to dopadne, moc rád nemám. Ale tohle bylo jiný. Jednak jsem věděl o Trudy pendrek a nevěděl jistě, jak to skončí, za druhý mě dostalo vidět na vlastní oči tehdejší přespříliš úzkoprsý pohled na ženy ve sportu, vidět zákulisní politikaření a nakonec jsem rád viděl i Daisy, kterou jsem si oblíbil v Rogue One.  # příběh ***** | hudba **** | humor * | akce – | napětí * | pustil bych si znovu *** (21.07.2024)

Klasický životopis, tentokrát pod hlavičkou Disney, takže divák ví, jaké bude nejen tempo ale celková nálada. Příběh první ženy, která přeplavala La Manche, je dostatečně silný ale toto zpracování není ničím výjimečné oproti x dalších podobně laděných příběhů a jako film to hodně připomíná nedávnou Nyad, která se mohla opřít o silnější herecké výkony. Neurazí, nenadchne. (04.08.2024)

Čeští distributoři by se měli poučit. Původně jsem podle názvu myslel, že se jedná o tento film. "Based on true story" mám vždycky rád, zvlášť když jde o příběh nějaké jedinečné osobnosti, která se nebála posunout hranice, i když jí v tom bránily konvence i závistivci. Ostatně to platí i o tom druhém filmu. Každopádně Gertrude „Trudy“ Ederle si už zatraceně dlouho o zfilmování říkala a divím se, že se takový film objevil až nyní, skoro 21 let od její smrti. Daisy Ridleyová ji zahrála skvěle, jak mimikou a odhodláním na všech etapách onoho legendárního výkonu, tak nebojácným duchem své doby. Pozvolná a sebejistá režie Joachima Rønninga dává prostor pro předání té správné emoce a zasloužené hrdosti vůči hlavní hrdince a produkující veterán Jerry Bruckheimer zase dovoluje divákovi zprostředkovat rozmáchlé mořské scény, které si tenhle příběh rozhodně zaslouží. Jen mi nějak chyběl trošku více osobní závěr, který by dal divákovi šanci vhlédnout do duše slavné plavkyně. Její sláva zůstane zaslouženě věčná, to každý asi víme, ale co se jí honilo hlavou, když se zrovna nepromenádovala hlavní třídou, jak na svůj životní výkon pohlížela v ústraní, jsem se nedozvěděl (knihu jsem nečetl). Chybělo prostě rozvinutí jejího vnitřního konfliktu (včetně toho zásadního, když jí Wolffe sabotoval její první pokus). Každopádně filmové překvapení roku a patrně nový přírůstek do top 10ky nejlepších sportovních filmů vedle Rivalů, La Mans '66 nebo skvěle odlehčených Náhradníků. (23.07.2024)